Karel IV. – Přemysl Otakar I. a Zlatá bula sicilská – l. díl

Od  konce března vycházel pravidelně na stránkách spisovatelky Táni Kubátové můj seriál o Karlu IV. Protože ne všichni na tyto stránky chodíte, uveřejňuji seriál i svých stránkách, také i tak trochu z obavy, aby se nějakým způsobem neztratil. Počítačům nerozumím a tak mám obavy, aby nějaký šotek nezpůsobil ztrátu mých příspěvků. Mé stránky jsou, jak mě ubezpečuje syn, bezpečné, prý se nic nemůže ztratit. To samé tvrdí i o Čekance, stránkách paní Táni. Mám to tedy zabezpečené ze dvou stran -:)

Na svých stránkách můžu nahrát více fotek, přidala jsem jich tedy několik navíc, snad vám lépe přiblíží můj text. Celý seriál otisknu najednou, abych ho měla pohromadě a nemíchal se s recepty pokrmů.

————————————————————————————————————————————–

Milé čtenářky a čtenáři, zvu vás na výpravu do historie. Nabízím svůj pohled na události staré více než 800 let, které předcházely nebo probíhaly souběžně s vládou Lucemburků na českém trůně. Jistě mnozí víte, že letos si připomeneme a jistě i oslavíme, protože je co slavit, 700 let od narození naší největší osobnosti v historii našich zemí, českého krále a římského císaře Karla IV.

Už samotný vstup Lucemburků na český trůn je zajímavá událost, kterou jistě málokdo v průběhu 13. století předpokládal.  Dějinné události, války o území i moc, třenice mezi vládci jednotlivých území a papeži, spolčování bývalých odpůrců podle hesla, koho nemůžeš porazit, s tím se spřátel, v neposlední řadě úmrtí zaviněná nepřáteli nebo přirozená, to vše ovlivnilo historii a vedlo až k tomu, že se u nás usadil vládce z malinkého království kdesi při západní hranici Svaté říše římské.

Možná se někomu bude zdát divné, že jsem začátek svého vyprávění posunula o sto let dopředu. Ale Karel IV. by nikdy nebyl takovým panovníkem, kdyby nezdědil vlastnosti Přemyslovců, jejich vzdělanost, chytrost, bojovnost, neústupnost, ale musím také dodat, že měl štěstí na lucemburské příbuzné a spojence. A když se mnou postupně projdete všechny díly seriálu, uvědomíte si, že Karel by nikdy nebyl vynikajícím panovníkem, kdyby se nepoučil z chyb, které předchozí vládci učinili. Dokázal je svým intelektem a vzděláním pochopit a již v době, kdy byl pouze markrabětem přemýšlel, jak vytvořit koncepci státu, aby mohla dobře fungovat a současně se rozvíjet. A můžeme jenom obdivovat, jak se mu vše podařilo, jeho stopy nás stále provázejí.

Své vyprávění bych začala třetím českým králem z rodu Přemyslovců, Přemyslem Otakarem I. (kolem roku 1160-1230 ). Byl to první panovník, kterému se podařilo vymezit vztah Říše k českým zemím. 26. 9. 1212 mu byla v Basileji vydána římskoněmeckým panovníkem Fridrichem II. Zlatá bula sicilská odměnou za jeho podporu při kandidatuře na říšský trůn. Fridrich neměl k dispozici říšskou pečeť, protože ještě nebyl korunován, ale užíval pečeť sicilského krále. Zlatá bula sicilská byla významná listina, potvrzovala, že Čechy nejsou říšským lénem, že si Češi mohou volit sami své panovníky a ti budou uznány i v Říši, uznávala území českého státu jako jeden celek a přiznávala panovníkovi právo dědičnosti královského titulu. A ještě obsahovala jedno velice významné právo, kterého později využívali při svém vládnutí Lucemburkové, a proto jsem zvolila Přemysla na začátek vyprávění, českému králi byl přiznán titul říšského arcičíšníka a funkce kurfiřta. Patřil mezi sedm nejvýznamnějších mužů své doby, kteří měli právo volit krále Svaté říše římské.

Přemysl o svůj trůn musel bojovat, v době, kdy byl nucen ho opustit, nechával se najímat do služeb německých knížat. Sice na něj nárok měl, ale usadil se na něj až později. Předtím se oženil s Adlétou Míšeňskou (po 1160-1211) i přes nepřízeň její rodiny, pravděpodobně proto, že Adléta byla těhotná. Měli spolu syna Vratislava a tři dcery. Přemysl byl stále na válečném tažení a tak se Adléta s dětmi přestěhovala do Míšně ke svému bratrovi. Když Přemysl znovu nastoupil na trůn, Adlétu zapudil a zavrhl i svého syna Vratislava, což bylo překvapující.

Podruhé se oženil s uherskou princeznou Konstancií Uherskou (1180-1240) a získal tím Uhry. Jejich syn Václav I. se stal nástupcem Přemysla na trůně. Z dcer, které měl s Konstancií je nejznámější Anežka Česká (1211 – 1282). Působila jako řeholnice v klášteře Na Františku, který společně s bratrem založila.  Byla vzdělaná, uměla několik jazyků, dopisovala si s významnými osobnostmi své doby. Zajímala se o politické dění, prosazovala své mínění ve společnosti, měla i diplomatické nadání, urovnávala spory. Nejvíce se ale proslavila svou pomocí všem potřebným, nemocným i chudým. Hned po její smrti se šířily legendy z jejího života.  Eliška Přemyslovna a později Karel IV. se snažili o kanonizaci, ale až v roce 1874 byla papežem prohlášena za blahoslovenou a později, 12. 11. 1989 ji papež Jan Pavel II. svatořečil.

Václav I. (1205-1253), syn Přemysla Otakara I., zvaný Jednooký, byl zvolen českým králem ještě za otcova života. Ten připravil plán, podle něhož byl jeho syn navržen i zvolen na pražském shromáždění české šlechty. Otakar lstivě obešel šlechtu a zajistil svému synovi korunu. Byl korunován na Pražském hradě v roce 1228 a říkalo se mu mladší král.

Václav byl spíše plaché povahy, rád se toulal v lesích, o levé oko přišel při lovu v křivoklátských lesích. Traduje se, že nesnášel hlasité zvuky, hlavně znění kostelních zvonů. Měl pouze jednu manželku, dceru římského krále Filipa Švábského Kunhutu Štaufskou (1200-1248). Měli dva syny, Vladislava Českého a Přemysla Otakara II. a několik dcer. Nástupcem na trůně měl být Vladislav, ale ten brzy umřel. Přemysl se měl věnovat duchovní dráze.  Po smrti Vladislava přestal mít jeho otec zájem o vládnutí, opustil Prahu a pobýval na svých hradech. Šlechta nebyla spokojena se svým vztahem ke králi a s jeho vládnutím, spojila se s Přemyslem a rozpoutala válku syna proti otci. Otec zvítězil, Přemysla uvěznil na hradě Přimda, zbavil ho všech vladařských práv a jeho stoupence popravil. Nakonec došlo k usmíření a po úmrtí Václava I. nastoupil na trůn Přemysl Otakar II. O něm napíši více v příštím článku.

Za vlády těchto panovníků se neustále válčilo o území nebo posty. Václav I. i jeho syn se prosazovali výbojnou politikou, ovládli postupně rakouské i alpské země, polské i uherské území, země až k Jaderskému moři. O území přicházeli a zase ho vybojovávali zpět, život panovníků byl neustálý boj o půdu a moc. Václav I. přispěl k odražení mongolského vojska z moravského území.

Měnil se ale i způsob života lidí. Rozvíjelo se mnoho oborů, převážně v zemědělství. Dřevěné nástroje byly nahrazovány železnými, více se užíval pluh a další nástroje k obdělávání půdy. Byl vymyšlen a zaveden trojpolní systém využívání zeminy, více se pěstovalo obilí i chovalo zvířat. To vše vedlo k rozvoji vesnic, kde převážně probíhala práce zemědělská a k zakládání měst, kde se lidé věnovali práci řemeslné a tím se více rozvíjel obchod nebo směna zboží, vznikaly první městské trhy. Rozvoj probíhal současně a vzájemně se ovlivňoval. A v neposlední řadě se rodilo i více dětí, rodiny potřebovali více lidí k práci, ale práce jim také zajišťovala lepší obživu.

Přemysl Otakar I. a další panovníci po něm zvali do Čech německé občany, hlavně do málo osídleného pohraničí. I tím se zvyšoval počet lidí v království a prací lidí  bohatství země. Přispěla k němu i ložiska jihlavského a kutnohorského stříbra. Za vlády Přemyslovců byl český stát stabilní a rozvíjející se země. Do Čech přichází gotický styl, konají se rytířské turnaje, z Francie, která byla považována za nejmodernější zemi v Evropě, se šíří uvolněnější styl života.

O osudech Přemysla Otakara II. a o jeho nečekaném úmrtí, které ovlivnilo další dění v království, vám napíši příště, zvu vás již nyní k dalšímu pokračování.

Detail Přemyslova náhrobku od Petra ParléřeDetail Přemyslova náhrobku od Petra ParléřePřemysl Otakar I. a Konstancie Uherská (1180-1240) na dobové iluminaci – Žaltář Heřmana DurynskéhoPřemysl Otakar I. a Konstancie na dobové iluminaciZlatá bula sicilskáZlatá bula sicilskáPečeť Přemysla Otakara I. z roku 1223Pečeť Přemysla Otakara I. z roku 1223Detail Přemysla Otakara I. z durynského žaltářePřemysl Otakar I. z durynského žaltářeKonstancie Uherská – dobová miniatura – žaltář Heřmana DurynskéhoKonstancie Uherská (dobová miniatura - Žaltář Heřmana Durynského)Tympanon kláštera sv. Jiří – klečící Přemysl Otakar I. – sádrový odlitekPřemysl Otakar I. (tympanon kláštera sv. Jiří)Jezdecký portrét Václava I. v Gelhausenově kodexuJezdecký portrét Václava I.

Některé poznatky mám z těchto knih:

  • Vladimír Mertlík – Lucemburkům v patách
  • Jiří Spěváček – Karel IV.

Zdroj fotografií – Wikipedie:

  • detail Přemyslova náhrobku od Petra Parléře – autor User: Acoma CC BY 3.0
  • tympanon Kláštera sv. Jiří – klečící Přemysl Otakar I. – autor User: Acoma CC BY – SA 3.0

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *