V dnešní procházce navštívíme obec Pískovou Lhotu, pod kterou spadá Zámostí. Žije v ní kolem 600 obyvatel, průměrný věk je 39 let. Obec leží asi 10 km za Mladou Boleslaví směrem k Praze.
Lhota se dá rozdělit na několik částí. Ve středu je nálevkovitá náves s rybníkem a kolem dokola se nachází menší starší rodinné domy, které tvoří základ obce. Na ně navazují další, novější, některé i s většími zahradami. Severní část se rozkládá nad údolím Jizery a volně navazuje na Starý Hrádek, o němž jsem psala v minulém článku. A pak tu máme úplně novou výstavbu, různě rozmístěné moderní domy, tak jak se majitelům líbil pozemek.
Stará obchodní cesta ze Zámostí do Prahy vedla přes Pískovou Lhotu. Silnice byla nejdůležitější spojnicí pro dopravce zboží, cestující občany, poštovní postilióny i kurýry. Přímo u silnice směrem na Prahu byla vyhlášená hospoda, která zajišťovala formanům odpočinek a výborně připravené pokrmy. Hostinec Na písku neboli Písecký hostinec se řadí ke kulturním památkám České republiky. Má průčelí s barokním štítem. Po stranách zazděné brány jsou dva štukové pilastry s podivnými hlavicemi, nad středem je plastický alianční znak z pískovce s akanty, nad nímž jsou růže. Výzdoba je z druhé poloviny 18. století.
Kousek opodál od Pískové Lhoty směrem k Brodcům je místo, které známe pod názvem Hradiště Valy nebo také Žižkovy valy. V dřívějších dobách zde bylo prastaré hradiště chráněné roklemi, dodnes je zřetelné, kde se rozkládalo opevněné sídliště z mladší doby bronzové. Své ležení zde měl později i Jan Žižka z Trocnova, jak dokazuje místní název. Archeologické nálezy byly objeveny i nad Vlčím dolem, kde se nacházelo pravěké hradiště. Obě místa jsou také zapsána mezi kulturní památky naší republiky.
Písková Lhota získala jméno, jako všechny Lhoty, po lhótě neboli ulehčení či odpuštění povinností vůči vrchnosti, dané obyvatelům nově založených obcí. Byli na určitou dobu, většinou 5 až 8 let, osvobozeni od placení úroků nebo robotních povinností. U některých Lhot, jako třeba Husí, předpokládáme, že lidé byli nuceni odvádět jako naturální dávku husy. Naše Písková má jméno podle složení zeminy, je zde samý písek. První záznamy o vsi jsou z roku 1398. Většinou zde bydleli lidé pracující na polích. Na rozdíl od Zámostí, typicky obchodního města, Lhota byla zemědělská.
Z dalších památek bych vybrala dvě, nacházející se blízko mého bydliště. Obě sloužily v minulých stoletích lidem pracujícím na polích. U nich se scházeli při přestávkách v práci na poli a většinou pojedli s sebou přinesené jídlo. Vedly k nim prošlapané cestičky, po večerech přicházeli lidé posedět do stínu lip, které tu byly, a věřím, že se jim dobře klábosilo. Já jsem k nim chodívala s dětmi na procházky, a když jsem se byla znovu podívat na ta místa a nafotit fotky, všimla jsem si, že zub času pracuje..
První památkou jsou zděná šestiboká boží muka z konce 18. století, zakončená kopulí a druhou socha sv. Jana Nepomuckéhoz roku 1773. Je to socha světce s andílky, krásné barokní dílo. Je škoda, že se obě památky nacházejí v polích, zasloužily by si důstojněji upravené okolí.
I když Myškův Hrádek nepatří k Pískové Lhotě, a proto jsem o něm psala v minulém článku, vrátím se k němu i nyní. Včera jsem se od našeho souseda dozvěděla něco nového o chodbě z Hrádku. Přečetl si můj článek a přišel s upřesněním. Chodba z Hrádku možná nějaká byla, ale nejspíše nevedla do míst, která jsou považována za její vyústění v dolní části Zámostí. Tam se nacházejí dva sklepy, v místech, kde původně stál pivovar a sladovna. V jednom z těchto sklepů skladovali slad. Později využívali sklepení členové JZD k uskladnění sadbových brambor a když se posuneme ještě o pár let do současnosti, ruští vojáci zde skladovali sudy, pravděpodobně s rybami, tipla bych si na slanečky. Ty jsem zažila již já, v roce 1987 si nákladními vozy jezdili pro zásoby.
Ač je mi to tedy líto, chodba z Hrádku by se mi líbila víc, jedná se pouze o sklepní prostory využívané k uskladnění surovin. Tyto chodby prozkoumávali kluci již za války, soused vzpomínal, že vše prolezli a snažili se dostat co nejdál.
Také vzpomínal, že za války byla kousek od bývalé sladovny postavena stodola, kde byli po válce umístěni němečtí zajatci. Každá rodina ze Zámostí měla povinnost postarat se o několik vojáků, jeho maminka vařila pro dva muže ze Slezska či někde z těch končin. Sousedova maminka jim nejenom vařila, ale i pekla, vzpomínal, že měli buchty i jiné pečivo.
A v souvislosti s válkou zmíním, že 8. května, tedy už u nás po válce, ruští vojáci bombardovali celou naši oblast a několik lidí přišlo takto nesmyslně o život, v lepším případě o střechu nad hlavou.
A protože v této obci není žádný starý objekt, Hrádek patří odpradávna Zámostí, bude dnešní vyprávění kratší. Ale příště se podíváme na jediný veřejnosti přístupný zámek v mém okolí, romantický Nový Stránov. Minulá léta k němu nebyla příliš laskavá, postupně se ale probouzí a věřím, že po napravení škod, které probíhají, se opět zaskví ve své kráse.
Předválečná Písková Lhota. V té době zde byla elektrárna, fotoateliér, holič, 4 hostince, kapelník, klempíř, košíkář, 3 krejčí, 5 lomů, rolník, mlýn, 2 obuvníci, řezník, 3 obchody se smíšeným zbožím, velkoobchod surovinami, 2 trafiky, 3 zámečníci…
Boží muka stojící u lípy na poli.
Socha sv. Jana Nepomuckého. Stojí na poli, kolem ní jsou pouze akáty. Výzdoba je již částečně poničena.
Hostinec Na písku, kulturní památka. Nedávno byla opravena, budova vypadá pěkně, jen mi vadí, že majitelé na ni umístili vývěsní štít své živnosti. Dle mého, nápis kazí celkový vzhled budovy.
Knihy a fotografie
Některé údaje jsem převzala z úžasných knih, které se již málokde vyskytují. U nás je vlastní místní knihovna.
Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.
E. Strnad – Boleslavsko, vlastivědná četba dodatková pro obecné i měšťanské školy, II. díl, kniha je z roku 1939. Je věnována památce Václava Vaňka, zakladatele školní vlastivědy na Boleslavsku, třídního učitele z Bezna.
Fotografie současné jsou převážně mé vlastní, všechny historické a několik z dnešní doby jsem převzala ze stránek Obecního úřadu v Pískové Lhotě. Dostala jsem k tomu svolení od starosty obce pana Jaroslava Bahníka, čímž mu tímto vřele děkuji.