Milé čtenářky a čtenáři, nabízím vám procházku mým nejoblíbenějším uměleckým stylem, secesí. Líbí se mi nejenom domy v tomto stylu postavené, ale také obrazy, skleněné i keramické výrobky, nábytek, šperky i šaty a dámské spodní prádlo, které často bývalo zdobené ručně vyrobenými krajkami. Oceňuji, že v tomto stylu byly vyráběny předměty, které se běžně používaly. Lidé si mohli vybavit svůj domov secesně zdobenými vázami, skleničkami, psacím náčiním, zrcadly nebo kuřáckými potřebami. Vše bylo krásně zpracované a funkční.
A tak jsem uvítala, a tentokrát nejen já, ale i manžel, kterému se moc líbily Muchovy obrazy, že se v Obecním domě v Praze koná výstava vybraných děl naší i evropské secese. Ono už samotné místo konání výstavy patří mezi nejkrásnější secesní stavby nejenom v Praze. Dům stojí na místě, kde na konci 14. století vybudoval Václav IV. své sídlo. Sídlili zde i jiní panovníci, například Zikmund Lucemburský, Jiří z Poděbrad a Ladislav Jagellonský. Dnešní stavba pochází z let 1905 – 1912 a stavěla se dle plánů českých architektů Antonína Balšánka a Osvalda Polívky. Na výzdobě se podíleli největší čeští malíři a sochaři, namátkou Mikoláš Aleš, Max Švabinský a Alfons Mucha. Na konci 20. století zde proběhla rekonstrukce a tak je opravdu zážitek vstoupit do těchto prostor a nechat na sebe dýchnout atmosféru domu.
Nejprve napíši pár slov o tomto uměleckém směru. Název je odvozen z latinského secessio, což znamená odštěpení, odchod nebo také odloučení. A skutečně se v druhé polovině 19. století skupina umělců, které se nelíbil dosavadní způsob uměleckého vyjádření, odtrhla od stávajícího uměleckého sdružení a počala tvořit dle svých představ nověji a moderněji.
Hnutí secese má svůj původ v Anglii, kde se rozrůstala strojová velkovýroba předmětů, průmyslová výroba expandovala a jak víme, výrobky strojově vyrobené nebývají kvalitní ani většinou příliš dekorativní. Tedy nebyly ani na konci 19. století, kdy tito umělci se snažili vrátit předmětům lepší vzhled, dokonalejší řemeslné zpracování a bezchybnou funkčnost. A také bylo jejich záměrem, aby tyto krásnější výrobky mohli lidé používat ve svém běžném životě.
Nejprve se nový styl objevoval pouze u uměleckých předmětů, ale velice rychle se rozšířil do mnoha oblastí lidské činnosti. Jen namátkou uvedu architekturu, malířství, hudbu, nábytkářský, módní a šperkařský průmysl. Ale obecně se dá říci, že se rozšířil úplně všude, dokonce ho můžeme objevit i v reklamním průmyslu.
Secese se objevila v Evropě a Americe v polovině 19. století a největšího rozmachu dosáhla kolem roku 1900. V různých zemích se jmenovala jinak, ale smysl vytvářených děl byl stejný – krása, perfektní zpracování a návrat k přirozenosti. Nejednalo se jen o výrobky nebo umělecké předměty, ale styl zasahoval do života lidí, propagoval modernější a hygieničtější žití. Lidé se také více zajímali o léčitelství, zdravou výživu a více se věnovali sportovnímu fandění i sportování. Je zajímavé, že již v roce 1899 byla v Praze otevřena první vegetariánská restaurace. Není to tedy novinka stará několik posledních desetiletí, ale již více než sto let někteří lidé propagují tuto výživu.
Hlavním znakem některých secesních obrazů je ornamentálnost, krásné ornamenty se prolínají celým dílem, jsou doplněny hezkými, jasnými a jemnými barvami. Vyhledává i neobvyklé barevné odstíny a využívá jich k docílení harmonie nebo naopak kontrastu. Objevuje se černá a bílá barva, jako barvy, jejichž kontrast symbolizuje protiklad nejenom v přírodě, jako je světlo a tma, ale i v pojetí dobra a zla. Tohoto rozdílu se hlavně využívalo u ilustrací a reklam. Typickým znakem je také asymetrie, hlavně u děl, u kterých bychom to nečekali, například u keramiky nebo skleněných předmětů. Dalším velkým znakem je stylizace, kdy je sice obraz nebo jiné dílo vytvořeno zjednodušeně, ale přitom jsou zdůrazněny jeho charakteristické znaky.
Hodně se setkáme na secesních malbách s přírodními vzory, typické jsou siluety stromů nebo listů a mořské vlny. Z květin se nejčastěji objevuje lilie jako symbol čistoty, dále také lekníny, kosatce, vlčí máky a orchideje. Ze stromů byly oblíbeny břízy jako symbol jara, vrby a pak také keře, nejčastěji vinná réva. Ze zvířecí říše se nejvíce malovali motýlci pro jejich barevnost a pak ptáci pro ladnost jejich těl a dlouhých krků, hlavně labutě, pávi a plameňáci.
Nejhlavnějším tématem secesních děl byly ženy, krásné, svůdné, poodhalené, se zdůrazněnými ženskými přednostmi. Mívají dlouhé, ve větru vlající vlasy, poodhalené či rozevláté šaty, často tančí a tak jsou znázorňovány jako nositelky krásy a půvabu. Jak to známe i z dnešní doby, byly ženské portréty využívány v reklamách, hlavně Muchovy reklamní plakáty jsou velice známy. Propagovaly se stejně jako dnes běžné věci, hlavně některé potraviny, káva, likéry, prádlo, hlavně dámské, ale i jízdní kola, cigarety a další spotřební zboží.
A nyní si pojďme představit několik významných umělců, jejichž díla jsme mohli na výstavě obdivovat.
Hned na začátku jsou zajímavé dřevěné stylizované hračky, které vytvořila Minka Podhajská. Tvořila i pro Hořické hračkářské družstvo a její nejoblíbenější barvou byla růžová.
Ze sklárny, dnes již zaniklé, Klášterský Mlýn, je zde vystaveno několik sklenic, váz, podnosů a dalších výrobků. Ve své době vzniku, před rokem 1900, patřily k tomu nejlepšímu, co se ve světě vyrábělo. Však také na Světové výstavě v Paříži sklidily sklárny velké uznání za své secesní tvary a dekor.
Nádherné bylo i opálové sklo, které pocházelo z Francie. Od Josefa Hoffmanna zde máme skleněné výrobky, hlavně vázy a košíky na ovoce.
Je tady i několik kusů krásného nábytku. Jan Kotěra byl nejenom architekt, jehož domy patří k významným secesním stavbám, ale také navrhoval nábytek a interiéry obytných domů. Jeho žák, Josef Gočár, zde vystavuje nábytek, který vlastnil František Drtina, filozof, český politik a jeden ze zakladatelů skautizmu. Leopold Bauer, který studoval stejně jako Jan Kotěra ve Vídni, se zde také prezentuje svým krásně zpracovaným nábytkem.
Vojtěch Preissig, grafik a typograf, vytvářel krásné obálky časopisů. Během 1. světové války byl v protirakouském odboji a tvořil náborové plakáty do Československých legií. Zajímavou litografii na papíře můžeme vidět od Gustava Klimta. Jan Preisler, český malíř, vytvořil nádherné tapety, obrazy a také předsádkové papíry. I ty od Jana Konůpka jsou obdivuhodné. Kouzelná a opravdu skvostná byla několikadílná psací a kuřácká souprava, kterou vlastnil dr. Otakar Štorch-Marien, český spisovatel, zakladatel známého nakladatelství Aventinum. Můžete si ji prohlédnout na této stránce:
http://www.upm.cz/index.php?language=cz&page=104&year=2008&id=215
Velká část expozice byla věnována oblečení. Byly zde dámské šaty, vždy doplněné botami, kabelkami, klobouky. Krásně vše ladilo, šaty byly plesové i pro běžné nošení. Také pánský oblek se svými doplňky, vzbuzoval pocit dokonalosti a preciznosti. Byly zde i šátky se secesními vzory, vějíře z orlích per, dámské spodní prádlo zdobené krajkami i jedna z prvních podprsenek.
Krásně zpracovaná byla pouzdra na cigarety a zápalky. U pánských hodinek, jejichž strojek byl ze Švýcarska, udivil vzhled pláště. Byl stříbrný, částečně zlacený a reliéf vrchního dílu byl vytvořen podle návrhu Alfonse Muchy. Každý, kdo viděl některé dílo tohoto umělce, by okamžitě poznal, kdo hodinky stvořil. Typický Muchův rukopis.
A tím jsem se dostala k mému nejoblíbenějšímu secesnímu umělci, Alfonsi Muchovi. Byly zde jeho obrazy i velká dekorativní malba pro Světovou výstavu v Paříži v roce 1900, kterou vytvořil pro pavilon Bosny a Hercegoviny. Také jeho zajímavé návrhy šperků a barevné litografie.
Své místo zde měl i František Drtikol, který se proslavil svými ženskými portréty a akty. A nakonec jako zajímavost uvedu, že jsme viděli krásně zdobenou elektrickou varnou konvici, která byla vyrobena kolem roku 1907.
Pro milovníky knih Táni Kubátové bych ještě uvedla, že děj knihy Malomocná, kterou krásně přeložila a vloni vydala, se odehrává v době secese. A tak si můžu představovat, že lidé z této knihy, ale hlavně Valdemar, má a používá krásný secesní nábytek a i nádherné doplňky a předměty z této doby.
Děkuji všem, kteří dočetli až na konec mého, dnes docela dlouhého článku. Doufám, že se vám procházka líbila, možná si vyhledáte i stránky se zde uvedenými umělci a prohlídnete si jejich známá i méně publikovaná díla. Věřím, že se každému budou líbit, jsou jedinečná a oku lahodící.
Uvedené fotografie jsou převzaty z Wikipedie, protože na výstavě se nesmělo fotografovat.
Wikipedie – Obecní dům – autor VitVit CC BY-SA 4.0
