Měla jsem hodně černého rybízu, zkusila jsem ho zpracovat zastudena, pouze našlehat s cukrem. Nevím, jak dlouho vydrží, ale předpokládám, že v ledničce a v menších skleničkách by měl vydržet dlouhou dobu. Kdo má rád černý rybíz, jistě si s ním v krátkém čase poradí. Já ho přidávám do jogurtů, obilných kaší, pudinků nebo ke zdobení moučníků, třeba vdolků, omelet, palačinek. Nemusím dodávat, že všechny vitamíny v takto upraveném džemu zůstanou.

Jen cukr trochu tento recept kazí. Ale ovocným bych ho nenahrazovala, více tohoto cukru také není zdravé. A med změní chuť ovoce, komu nevadí, může použít. Ale je třeba si uvědomit, z jakých cukrů se med skládá, moc si nepomůžeme. Kdo má rybízu málo a ví, že ho brzy spotřebuje, může dát cukru méně. Já jsem dala  poloviční doporučované množství, myslím, že to stačí a džem se nezkazí. Klasický poměr je kilo rybízu na kilo cukru, záleží na každém, jak si množství upraví dle svých priorit.

Postup – rybíz propláchneme v několika vodách a otrháme ze stonků. Pak ještě propláchneme na sítku a necháme okapat. Vytáhla jsem několik let nepoužívaný elektrický šlehač a vložila do něj půl kila rybízových bobulek a 250 g moučkového cukru. Uvedla v chod a 5 minut šlehala. Pak jsem hmotu naběračkou lila do menších skleniček, uzavřela a uložila do chladu.

Někdo by možná použil k přípravě mixér, ale mně se to nezdá vhodné. Nechtěla jsem, aby se zrníčka ztratila, mám ráda, když jsou v džemu, nevadí mi, naopak. Šleháním se uvolní slupky a šťáva a tak mi to vyhovuje. Komu vadí zrníčka, může mixovat nebo rybíz protlačit strojkem a pak použít čistou šťávu. Ale chuť bude trochu jiná, myslím, že trochu nahořklá nebo spíše trpká.