Tato kategorie je rozsahem největší a nejrozmanitější. Ono je tomu tak i ve skutečnosti. Začnu koláči, vlevo jsou chodské, uprostřed trojúhelníčky s různými náplněmi. Vpravo jsou nadýchané větší i menší donuty. Sestavu jsem doplnila pocukrovanými cukrářskými piškoty.
Tato sestava je sušenková. Většinou jsou promazány meruňkovou nebo jahodovou náplní, zdobené jsou prošitím, nášivkami nebo prostřihem. Doplnila jsem je čajovými sáčky, ke sladkému pečivu čaj patří, to ví i naše vnučka. Bílé sáčky jsem naplnila drceným ovocným čajem, a tak si k nim Monička ráda přivoní…
A se sušenkami pokračujeme, nebo se spíše jedná o cukroví – srdíčka, čtverečky a hvězdičky, slepené a zdobené…
Tyto moučníky asi každý pozná. Řezy bábovek doplňují kynuté moučníky – mazance, koblihy a vdolky s parádou.
A zde jsou cukrářské sladkosti – oříškové trubičky s čokoládovou náplní, kremrole s bílkovým sněhem, bílkové pusinky, malé roládičky, plněné košíčky a trojúhelníčky.
Milá Alenko,
tak jsem po delší době nakoukla a spadla mi brada. Nenacházím slova obdivu. To je tak úžasné a hlavně kompletní sortimentem a věrohodné, že si nedovedu představit Moničku jinak než jako kuchařku nebo cukrářku v dospělosti. Až jednou bude velká, bude mít krásné vzpomínky na dětství. Jsi šikulka.
Ahoj, Dášo, děkuji za krásná slova. Včera fotky vložila dcera na facebook, nemohla uvěřit, jak jsem to pěkně ušila a vymyslela. Ona viděla jen něco málo, ostatní jsem si schovávala jako překvapení. A u nás byly málo, od února marodíme a já stále nejsem v pořádku, tak toho moc neviděla. Strhla se úplná lavina, neuvěřitelných 9 stovek nadšených žen zareagovalo na mé tvoření, plno komentářů, jsem z toho úplně paf. Nečekala jsem, že by to mohlo až takto oslovit tolik lidí.
Pro mě to byla velmi krásná práce, pro mé okolí, hlavně manžela, několik měsíců stísněných životních podmínek. Měla jsem různé pomůcky a filcy, zbytky, podložky, řezák, nůžky, šicí potřeby, střihy, bavlnky, náčrty a já nevím, co všechno, roztažené po celém bytě, protože každodenní uklízení velikého množství věcí prostě nebylo možné. Začala jsem v půlce ledna, skončila před dvěma týdny a zatím se nemůžu na šití ani podívat. I když mě to bavilo, vymýšlela jsem, jak to vyřešit, aby vše bylo funkční a praktické, aby se s jídlem dalo hrát a současně i namáhat hlavičku, jako když jsem šila knížky nebo hrací deku, najednou jsem usoudila, že mám hotovo. Měla jsem ještě vymyšleno několik potravin, ale už ne sílu, abych to ušila. Tak snad později…
Vytvořila jsem skládačku, jen málo věcí je hotových, hlavně dorty, ostatní se dá použít v různých kombinacích. Menší část nechám u nás, koupili jsme Moničce dřevěnou kuchyňku, tak aby mohla vařit. Větší část si pak vnučka odveze domů, proto mám většinu věcí nejméně dvojmo, drobných, hlavně krájených, je daleko víc, aby je mohla různě kombinovat.
Monička ráda vaří, když dcera peče nebo něco míchá, hned se hlásí a pomáhá. Tak možná opravdu budoucí kuchařka-:) Včera u nás holky byly a malá už hned rovnala jídlo na talířky a nosila je nám a měla velkou radost, když jsme chválili. A k tomu nám vždy uvařila čaj a nezapomněla dodat, že krásně voní. No aby ne, když sáčky obsahují pravý čaj a zatím vůně nevyprchala. Mám radost, že se mi všechno podařilo, hlavně že se pokrmy líbí Moničce, to je hlavní-:)
Děkuji za návštěvu a komentář, občas mrkni, čekají mě knížky, Monička se učí barvy a písmena, tak jí trošku pomohu.
Dášo, ještě jsem zapomněla napsat, že nyní myslím ještě více na Jiřinku, je mi moc líto, že již není mezi námi, těšila se, že uvidí, co vytvořím. Doufám, že i tak na nás shlíží a vidí…Byla úžasná a já na ni nikdy nezapomenu…