Někdy koncem ledna jsem zaslechla v televizi zmínku o výstavě, která se nachází v Jízdárně Pražského hradu a nejvíce mě zaujalo, že zde má být soustředěno to nejkrásnější a nejhodnotnější co se nachází na našich hradech a zámcích. Protože ráda sdílím své zážitky se svým mužem, kterého by sice nenapadlo jezdit na nějakou výstavu, ale když jsem ho seznámila se svým nápadem, kývl a tak jsme v pondělí vyrazili do Prahy.
Můžu říci, že jsme viděli opravdu neuvěřitelné skvosty, které v sobě nesou punc zlatých českých ručiček. Na výstavě je soubor šesti stovek exponátů z různých českých hradů a zámků. Vše krásně pohromadě, nemusíte kvůli nim objíždět celou republiku. Moc se nám všechno líbilo, nakonec i manžel byl spokojen, tak jako ostatně vždy, když se mnou vyrazí na cesty.
Hlavní článek k výstavě najdete v internetovém časopise Čekanka paní Táni Kubátové. Já ho zde nebudu přepisovat, kdo máte zájem přečíst si více o některých exponátech, klikněte si na stránky s časopisem. Já se zde spíše zaměřím na fotky, které jsem na výstavě nafotila. Překvapilo mě, že se mohlo fotit, ale pouze bez blesku a v sálech byla tma a pouze bodové osvětlení. A vzhledem k tomu, že fotit neumím, nejsou fotky dokonalé. Ale i tak si myslím, že alespoň trochu na vás z nich dýchne krása naší historie.
Začnu knihami, byly zde kroniky, cestovní deníky a další staré tisky. A také psací stůl a knihovna pana Augusta Sedláčka, tento muž se zasloužil o vznik české kastelologie, vědy o hradech.
Bylo zde mnoho obrazů, za všechny těchto pár, které se mi povedlo nafotit.
Cenné a krásné obrazy Mistra Theodorika, které vznikly v letech 1360-1364. Z Karlštejna, z Kaple sv. Kříže , sem byl převezen obraz Sv. Šimona a Sv. Jana Křtitele. Z Národní galerie pak obraz Sv. Matouše Evangelisty. Jsou malovány olejovou temperou na bukové desce. 
Úžasné byly skleněné exponáty a různé drobnosti, krásná keramika a také zdobený hudební nástroj.
Bylo zde také několik kostýmů, šatů a uniforem. Zde na fotce je kostým Vincence z Auerspergu a šaty Wilhelminy Auersperg, pocházejí ze 17. století a jsou ušity z atlasu, zdobené šitou a paličkovanou krajkou.
Nádherná a krásně barevná je pohovka potažená tkaným potahem. Ten byl inspirován La Fontainovými bajkami, vyroben okolo roku 1784 ve Francii a můžeme ho vidět ve Vizovicích.
Moc se mi líbil vyřezávaný oltář sv. Anny Samotřetí, vyroben kolem roku 1524.
Úžasný byl přijímací stůl, který je vyroben z ebenového dřeva a slonoviny někdy po roce 1600. Je tak krásně vyzdoben malbami, bohužel se mi ho nepodařilo nafotit, tak jenom pro představu pro ty, co ho neznají. 
Největším lákadle byl pro mě Relikviář sv. Maura, o kterém jsem toho hodně věděla, ale nikdy neviděla. Je opravdu úžasný, je zde 12 apoštolů, postavy Ježíše Krista a sv. Maura, jejich výjevy ze života, vše zlacené a plno drahých kamenů. Nafotit se mi nepodařilo, tak pouze uvedu fotky z netu.
Bylo zde i několik kabinetů, většinou ze 16. a 17. století. Krásný je Delfínový kabinet z majetku spisovatele Adalberta Stötera, který se nachází na Hluboké. A překrásný je Chebský kabinet, který byl dokonce otevřen, a tak jsme si ho mohli pořádně prohlédnout. Má krásnou barvu, je z ořechu, imitace ebenu a je zlacen.
Beethovenovo piano je nástroj, na kterém hrál sám skladatel na zámku Hradec nad Moravicí. Koupil ho pro něj kníže Karel Alois Lichnowský v roce 1801 v Paříži. Kladívka jsou potažena jelenicí a nástroj je vložen do empirové klavírní skříně s malovanou dekorací a bronzovými zlacenými aplikacemi.
A na závěr obrázek automobilu Benz Victoria, které si v roce 1913 koupil kníže Karel V. Schwarzenberg. Dlouho v něm nejezdil, s automobilem se vypravil rok poté na bosenskou frontu, zde se nakazil úplavicí a bohužel umřel. Auto bylo lehce poškozeno střelbou. Zde jsou fotky nejhorší, tak jen pro ilustraci. Originál můžete vidět v Národním technickém muzeu, protože vnuk knížete, pan Karel VII. Schwarzenberg, ho ponechal v tomto muzeu pro všechny ke zkouknutí. Zde strávil manžel nejvíce času, pravil, že by nebylo špatné mít takové autíčko doma…
Zdroj fotografií Wikipedie a mé vlastní z výstavy
- Relikviář sv. Maura – autor Packare CCO
- Fotografie relikviáře z výstavy v Jízdárně Pražského hradu – autor Draceane CC BY-SA 4.0
Těším se, Alenko, až si článek přečtu. Udivuje mě, že i když jste fotili bez blesku, tak se fotografie povedly.
Nejen „české ručičky“, také „české hlavy“ kolik toho vymyslily…
Zdravím Vás, Jiřinko,
děkuji za komentář, ale říci o mých fotkách, že se povedly, to snad ani nejde -:). Většina fotek, které jsem nafotila, je rozmazaná a nečitelná, relikviář svítí jako sluníčko, kontury jsou vidět, ale jinak samé zlato. A tak jsem jich pár vybrala jenom pro ilustraci. Jsem ráda, že se povedla pohovka, ta byla úžasná. Ale žádná tapisérie, zkoušela jsem alespoň kousek z výjevu, ale také se nevydařila.
Na Čekance, až dá Táňa článek na stránky, bude o trochu více napsáno o některých exponátech. Já ale když jsem na výstavě, nekoukám moc na popisky, spíše se zaměřuji na vystavené kousky, u některých se začtu, ale to jsou výjimky. Čtení ruší moje prohlížení, stejně si pak většinou nepamatuji, co jsem četla, protože je toho hodně najednou. Takže žádné podrobné popsání vystavených věcí tam nenajdete. Ale krásu tapisérií, jejich barevnost, úžasnou velikost a dějovou rozmanitost, tu si ponesu dlouho v sobě. Nejvíce se mi líbila tapisérie Hostina u Kalypsó, něco neuvěřitelného. Tam mě také manžel našel, jak na ni zírám, když už si myslel, že jsem se někde ztratila a on měl už dlouho pocit, že všechno viděl a postával u vchodu, kde bylo lepší osvětlení, protože ho z toho příšeří začala bolet hlava.
Ještě se zastavím u Vaší věty, která vše vystihuje. Je zajímavé, ale vůbec mě to nepřekvapuje, že jste v ní lépe než já popsala jádro věci. Já jsem se o českých hlavách v žádném článku nezmínila, i když je to jasné, než se něco vytvoří, musí se to vymyslet. Ale to je pro Vaše psaní typické a proto já ráda čtu Vaše články na Čekance. Vy se dokážete podívat na popisované věci nebo děje či události z různých úhlů. Já také mám ponětí o různých událostech, ale až po přečtení vašeho článku si uvědomím další souvislosti, které mě občas překvapí.
Mějte se krásně a jistě se na Čekance setkáme.
Alena
Děkuji, Alenko, za Vaši odpověď na můj komentář.
Víte, já jsem občas též při psaní mých článků překvapena, když mi najednou přijde na mysl momentální nápad, nějaká souvislost, o které mě vůbec nenapadlo, že by mohla mít nějaký vztah k tomu, co píši, a tak to tam okamžitě dávám. Často mě ještě dodatečně něco napadne, protože o tom, co píši, přemýšlím nejen před a při psaní, ale také potom, když si říkám, co jsem to všechno napsala, a říkám si, že jsem to mohla do článku též ještě vložit, ale pak si řeknu, že třeba ještě někdy příště se naskytne příležitost…
Mějte se pěkně a těším se na počtenou a podívanou!