Zvu vás na výpravu za poslední členkou slavného pernštejnského rodu. Já se s ní setkala při čtení knížky Táni Kubátové Co je v domě, pátrala jsem po její existenci, zda vůbec žila, kdo to byl. Kdo máte zájem, pojďte se začíst.

Blanka naši Frebonii znala. Říkala, že to byla dcera nebo vnučka kohosi z Pernštejna, kdo si vzal za manželku Španělku. A dodala, že nežila na Pernštejně, ale v Litomyšli. A měla pravdu.

Prarodiče Frebonie byli Vratislav se svou španělskou manželkou Marií Manrique de Lara y Mendoza, rodiči Jan V. Pernštejna a jeho choť Anna Marie Manrique ml. de Lara. A opravdu nežila na Pernštejně, rodovém sídle Pernštejnů, a to i proto, že toto sídlo již nebylo jejich. Její otec ho prodal spolu s jinými svými statky, ponechal si pouze panství Litomyšl, které měl v zástavě. A protože toto panství zdědila po smrti svého bratra Vratislava, usídlila se zde a přičinila se o jeho rozkvět.

Frebonie Eusebie z Pernštejna, 1596-1646, vyrůstala bez otce, starala se o ni její teta Polyxena. Byla zbožná, velmi krásná, jak dokazuje její portrét. Ačkoli byla hodně bohatá, nikdy se neprovdala, nejvíce se věnovala charitě a přičinila se o vzdělávání chlapců.

Panství Litomyšl dostal do zástavy od českého krále Ferdinanda I. kolem roku 1552 Jaroslav z Pernštejna. To byl syn Jana IV. Z finančních důvodů si ale panství neponechal dlouho a převzal ho v roce 1567 Vratislav z Pernštejna, dědeček Frebonie. A ten z původního hradu a zanedbaného zámku vytvořil nádherné sídlo. Povolal slavné italské stavitele a ti přestavěli zámek v renesančním stylu. Vyniká nádhernou sgrafitovou výzdobou, psaníčkovou i figurální. Po jeho smrti převzal panství syn Jan, tatínek Frebonie. Protože předčasně zemřel, sídlo zdědil jeho syn Vratislav a po jeho smrti přešlo na Frebonii.

Vratislavovi pomáhala se správou Polyxena. Rozšířil litomyšlské panství, a také zámecký pivovar. Donutil měšťany vzdát se práva vařit pivo, a každé obci určil, kolik musí spotřebovat jeho piva. Založil Panský dvůr, kde museli sedláci robotovat a vzrostly různé poplatky vrchnosti. Město Litomyšl bylo několikrát napadeno císařskými i švédskými vojsky. Vratislav také bojoval a v roce 1631 v potyčce se švédskými vojáky na svá zranění zemřel.

Litomyšlí prošla asi dvakrát švédská vojska, v říjnu 1645 se před ní objevil Torstensson, když se vracel po neúspěšném obléhání Brna. O tomto tažení byl na Čekance nedávno zajímavý článek, který napsala paní Hana Horová. Byla třicetiletá válka, panoval hlad, různé nemoci, rabování, ale také bylo nutno vojáky živit a dokonce když odtáhli, proviant za nimi posílat.

Když Vratislav zemřel, odkázal Frebonii svůj palác na Malé Straně a také panství Litomyšl. Frebonie využila svých peněz k založení řádové koleje, kam povolala bratry z řádu Piaristů, kteří sídlili v Mikulově. Piaristé, to byl nový školní řád, který se zaměřoval na vzdělávání chlapců z chudších rodin. Jejich konkurenti na poli vzdělávání byli Jezuité, ti ale vyučovali pouze bohaté mladé muže. Piaristé se zaměřovali na přírodní a technické vědy, jazyky, historii i hudbu, Jezuité hudebně chlapce nevyučovali.

Frebonie zakoupila čtyři domy a přilehlé pozemky a chtěla začít stavět kolej, kostel a školu. Začátek ale neprobíhal jednoduše. Jezuitům se její počínání nelíbilo, předkové Frebonie Jezuity podporovali. Domnívali se proto, že když už mají vybudovanou síť latinských škol, měli by vyučovat oni. Ale Frebonie vsadila na nový řád právě proto, aby se chudí chlapci mohli vzdělávat. Než se začalo stavět, musela dostat souhlas od panovníka, Ferdinanda III., který ale stavbu nepodporoval. Velkou zásluhu na schválení projektu měl Arnošt Vojtěch z Harrachu a nakonec byla škola, kostel i kolej postavena. Byla také založena zahrada. Dokončení všech staveb se Frebonie nedožila, ale začátek vyučování v piaristickém gymnáziu viděla, bylo otevřeno v roce 1644.

Prostředky na chod školy dostávali Piaristé od Frebonie i města. Byly zřízeny nadační fondy, konšelé se zavazovali k podpoře chodu školy, nejdříve materiálně, později finančně. Pomohl i Kryštof Vratislav z Mitrovic. Frebonie přispívala penězi z výnosů litomyšlského panství.

Frebonie odkázala litomyšlské panství svému bratranci, Václavu z Lobkovic, synu Polyxeny. Ten ho ale prodal v roce 1649 Maxmiliánovi. Pražský palác věnovala karmelitskému klášteru při kostele Panny Marie Vítězné v Praze. Karmelitáni získali palác, v jehož prostorách dnes sídlí Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky. Tento kostel již vlastnil od Polyxeny voskovou sošku Pražského Jezulátka, rodinnou památku přivezenou ze Španělska.

Frebonie byla velice krásná. Dochoval se její portrét, který by se měl nacházet na litomyšlském zámku. Je to jediný dobový obraz příslušníka rodu Pernštejnů, který zde můžeme vidět. Portrét se také nazývá Pernštejnská Mona Lisa. Restauroval ho Pavel Klimeš a ke svému překvapení našel dva skryté texty v portrétu. První nápis je starší, později ho někdo doplnil ještě jedním. Ten novější je čitelný. O tom původním nikdo nevěděl a nelze ho přečíst ani při použití rentgenu, protože nápis je z hliníkové barvy a tu rentgenové paprsky nezachytí. Starší text vznikl za života Frebonie, druhý až po její smrti. Můžeme si přečíst její o jejích zásluhách a jejím životě. Autor obrazu je neznámý, ale to  je obvyklé, tehdy se obrazy nepodepisovaly, malíře společnost nepovažovala za žádné velké umělce, spíše za řemeslníky.

A to je vše, co jsem o této neobyčejné ženě poskládala z různých zdrojů. Díky knize od Táni jsem se seznámila s jejím osudem a s celým pernštejnským rodem. Doufám, že vám povídání o pernštejnské Moně Lise líbilo a odnesete si z něj nové poznatky, nebo si osvěžíte ty, které o tomto rodě máte.

Zdroj fotografií – Wikipedie

• Piaristický kostel Nalezení sv. Kříže – autor Pudelek /Marcin Czala/ CC BY-SA 3.0
• Zámek v Litomyšli – autor Agnete CC BY-SA 4.0
• Dům u rytířů – autor Sokoljan CC BY-SA 3.0