Tato deka vznikla jen jakýmsi nedopatřením. A musím sebekriticky napsat, že se mi vůbec nepovedla. Já jsem si myslela, že to bude jen spodní část deky se zvířátky a vybírala jsem z kousků látek, které jsem měla k dispozici, co největší kousky, abych je mohla sešít a stačily mi na celou deku. Nepřemýšlela jsem o velikosti obdélníků, že na ně těžko navážu čtverci, aby to mělo nějakou fazónu a dobře to vypadalo. Až když jsem měla část sešitou, tak jsem zjistila, že by se mi moc líbilo nechat tuto část na předek deky a to hlavně proto, že materiál na ni je naprosto dokonalý pro malé miminko. Šila jsem z rozpáraných starých a skoro nepoužívaných flanelových nočních košil po mé babičce. Tak teplý a jemný materiál se snad už vůbec nevidí. Na deku se zvířátky jsem na spodní část použila dnešní flanel, ale to se vůbec nedá srovnávat.

Není příliš pěkné ani prošití, na fotce to vynikne zvlášť, ve skutečnosti to není až tak špatné. Když už se mi moc deka nelíbila, zkusila jsem ozdobnější prošití, ale na mém stroji se to moc nevedlo, látka byla na stroj silná a musela jsem ji ručně popostrkovat. Myslela jsem, že deku na stránky ani nedám, ale dcera s tím nesouhlasila, neměla by tu prý chybět. Ona se jí moc líbí a hned  večer se do ní zabalila při sledování pohádky. Tak to berte jen jako malou inspiraci, a kdo máte možnost získat staré látky, využijte je pro další generaci.

Připadá mi pěkné, že  šedesát let starou látku, z které moje babička košile ušila, bude používat její prapravnučka Monička. Tedy, když vše dobře dopadne a v květnu ji budeme moci přivítat mezi sebou.