K mému pokračování v seriálu o Perštejnech, ve kterém nepůjde jenom o ně, mě přivedla Dáša. Ve svém komentáři k mému článku se zamyslela nad tím, jak se asi říkalo malé Frebonii. A já si uvědomila, že se vlastně o ženách a dětech málo píše. Když už, je u mužů jen dodatek, koho si kdy vzali a kolik měli dětí, ale málo se dozvíte, jak tyto ženy žily. Dočtete se pouze o velice významných ženách, ale těch není mnoho. Myslím tím dobu předrenesanční a dobu renesance, kdy nejvíce Pernštejnové ovlivňovali život v českých zemích.

A protože mě to velice zajímalo, přihlásila jsem do městské knihovny a ti mi zajistili několik knih na mé zvolené téma. Četba to byla zajímavá, dozvěděla jsem se plno nového a doufám, že si i vy v mých článcích najdete to své. Ještě malá poznámka, nejsem historik, nečekejte bezchybný výklad dějin, spíše se bude jednat o mé subjektivní poznatky z četby nebo z návštěv historických památek.

Nejprve se zmíním o ženách a jejich rodinách z chudých chaloupek. Jak jsme mnozí viděli v různých skanzenech, žili v malých domcích, vybavených jen tím nejnutnějším. Muž se staral o obživu a ženy o domácnost a děti. Ženy neměly žádná práva, ve všem podléhaly mužům, buď otcům, nebo později manželům. Rovněž děti musely ve všem poslechnout otce a neposlušnost se dosti tvrdě trestala. Rodiče měli děti spíše rádi, ale jejich prvotní starostí bylo se uživit a nezbývalo jim mnoho času ani energie se jim více věnovat.

Děti bývaly ve středověku považovány za zmenšeniny dospělých. Byly malé, vyžadovaly péči a byly s nimi starosti. Navíc nemohly vykonávat žádná zaměstnání, aby přispěly do rodinného rozpočtu. A tak rodiče čekali, až děti povyrostou. Výhodnější postavení měl prvorozený syn, ostatní děti spíše přežívaly, potřebné věci do života se naučily od rodičů.

Dětem šlechticů se žilo o trochu lépe. Měly zajištěn dostatek stravy a i matky měly více času se jim věnovat. Měly k ruce sloužící a ti jim práci trochu ulehčili. Ale nemůžeme se domnívat, že by urozené ženy měly lehký život, měly plno povinností a mnoho starostí, jak se z mých článků dozvíte.

Málokdy se sňatky uzavíraly z lásky, o všem rozhodovali rodiče snoubenců. Po svatbě se čekalo, až se narodí děti, tedy hlavně syn, který měl zajistit pokračování rodu. Porod byla velmi nebezpečná událost, píše se, že každé deváté narozené dítě umřelo brzy po porodu. Ale mnoho jich skonalo při narození i se svými matkami.

Po narození byl důležitý křest miminka. Musel se odbýt co nejdříve, dokud dítě žilo. Neštěstím bylo, když se obřad nestihl. Někdy zaskočil za kněze otec miminka, ale to se církvi nelíbilo. Miminko bývalo oblečeno do sváteční košilky a zabaleno do povijanu, který se dědil z generace na generaci. Důležité bylo zajistit vhodné kmotry. Záleželo na postavení rodiny, kdo se této role ujmul. Kmotři byli pečlivě vybíráni, bylo jich několik, žen i mužů. Jejich vyšší postavení dodávalo křtu tu patřičnou slávu a dobře reprezentovalo rodinu. Kmotři se zapisovali do kronik i se svými tituly. Jejich největší povinností bylo se postarat o dítě v případě ztráty rodičů. Při narození se také určovalo, kdo bude poručníkem dítěte v případě úmrtí otce. Tak se asi stalo v případě dětí Jana z Pernštejna, kde byla určena poručnicí jeho sestra Polyxena. I poručníků bylo více, přece jenom doba byla nelehká.

Jméno dítěte rodiče vybírali podle svého přání, ale také podle rodových tradic a v neposlední řadě mělo mít i něco společného s nejvlivnějším kmotrem dítěte.

Maminky své děti často kojily, kojné se najímaly hlavně, když matka onemocněla. Už tehdy se lidé domnívali, že tato výživa je pro děti nejlepší. Karel z Lichtenštejna vydal dokonce knihu instrukcí, jak správně kojit.

I v této nelehké době si děti mohly hrát. Rodiče, či jiní příbuzní jim vyráběli hračky z hadrů, slámy nebo dřeva. Dochovaly se i hliněné a keramické panenky, dívky si hrály na princezny nebo si pletly věnečky z květin. Chlapci používali dřevěné meče při hře na rytíře, místo přilby si vystačili s hrncem a víko od sudu jim posloužilo jako štít. Děti házely kroužky nebo kameny na určený cíl a hrály si na schovávanou. Objevily se i stolní hry, místo figurek se používaly smotky slámy nebo kamínky. A když jsme u her, muži objevili šachy, karty a házení s kostkami, samozřejmě o peníze a církev jim toto rozptýlení zakazovala.

V příštím článku se budu snažit trochu nastínit změny v životě dětí, hlavně v jejich výchově. Kdo máte zájem, počkejte si na pokračování…

Použila jsem fotografie z Wikipedie. Informace a poznatky jsem získala většinou z těchto krásných knih:
Petr Vorel – Páni z Pernštejna
Josef Janáček – Ženy české renesance
Marie Koldinská – Každodennost renesančního aristokrata
Stanislava Jarolímková – Co možná nevíte o životě našich předků 

Reliéf na budově školy v obci Dolany – autor Michal Maňas CC BY 3.0