Karel IV. – Poslední Přemyslovci – 3. díl

Po smrti Přemysla Otakara II. se české země dostaly do vskutku nemilé pozice. Jako supi se na ní vrhli Ota Braniborský, Jindřich Vratislavský a Rudolf Habsburský. Rudolf chtěl využít svého vítězství nad českým králem, oddělil Moravu od Čech, odmítal uznat Václava jako nástupce Přemysla. Ota, Jindřich a Rudolf si chtěli svůj nárok na korunu vybojovat. Střetli se asi u Kolína a po boji uzavřeli mezi sebou dohodu. Ota byl jmenován na pět let poručníkem Václava. České království si rozdělili, Ota spravoval Čechy, Rudolf Moravu. Vdově Kunhutě bylo přiděleno Opavsko a Jindřich získal Kladsko.

Anarchie v zemi vedla i k vnitřním sporům mezi šlechtickými rody. Nastal chaos, plenění, vyrojilo se plno skupin zlodějů a zločinců. Každý chtěl situaci využít ve svůj prospěch. Ota neměl zájem pomoci maličkému Václavovi, spíše se staral o své vlastní zájmy, které neváhal prosazovat i vojenskou silou. Václava i s jeho matkou uvězní nejprve na Bezdězu, ale Kunhutě se podařilo uniknout, proto převeze Václava do Žitavy a potom do Berlína. Asi po čtyřech letech se Ota rozhodl Václava propustit, ale požadoval vysoké výkupné. Peníze byly sehnány a tak se dvanáctiletý Václav v roce 1283 ujímá vlády. Čechy opustila braniborská vojska, Moravu Rudolf a konečně se situace v zemi uklidnila.

Václav II. (1271-1305), syn Přemysla Otakara II. a Kunhuty Uherské. I přes těžká první léta života, se mu povedl nástup na trůn a jeho vláda byla překvapivě dobrá. Neválčil tolik jako jeho předchůdci, dokázal diplomaticky urovnávat spory, i když se bojům o území nevyhnul. Po smrti Rudolfa Habsburského se jeho postavení v evropském měřítku zvýšilo.

I v domácím prostředí si vedl dobře. Velký význam na rozvoji ekonomiky země měla těžba kutnohorského stříbra. Za jeho vlády vzniklo v Kutné Hoře největší hornické centrum v Evropě. Také proto se tomuto městu říkalo Urbs magnifica, neboli město velkolepé. Ve městě postavil Vlašský dvůr, místo, kde se stříbro zpracovávalo. Na jiném místě byla tato činnost zakázaná. Václav vydal za pomoci italských právníků Zákoník horního a mincovního práva, který upravoval zásady hospodaření s vytěženým stříbrem. Václav začal razit Pražský groš. Byla to velmi hodnotná mince, v Evropě užívaná a ceněná. Vzorem pro minci byl francouzský groš Ludvíka IX. z roku 1266.

V roce 1279 se konala v Jihlavě dvojí svatba. Římský král Rudolf oženil svého syna Rudolfa s Anežkou Přemyslovnou a svou dceru Gutu dal Václavovi II. Oba dětské páry potom žili odděleně. Václav byl odvlečen Otou, Guta žila u své rodiny. Po této formální svatbě se konala v roce 1285 druhá, výhodná nejen pro Rudolfa, který si tak stále udržoval vliv v českých zemích, ale také pro Václava. Guta mu porodila několik dětí, pro mé vyprávění i pro náš stát jsou důležití Václav III., Anna Přemyslovna a Eliška Přemyslovna. V roce 1297 se konala korunovace Václava II., pár dní po ní zemřela nečekaně Guta.

V roce 1300 se Václav oženil podruhé, vzal si piastovskou dědičku, dvanáctiletou Elišku Rejčku (1288-1335). Přinesla mu věnem polské území. Eliška byly dvakrát českou a polskou královnou, po smrti Václava se vdala za Rudolfa Habsburského, ale ten po roce umřel. Tak se stalo, že měla kolem sebe pouze Přemyslovny, které jí nerozuměly, nebo možná i záviděly a žila v neklidu a nespokojená. Vztah s Jindřichem z Lipé jí kdekdo neodpustil, po jeho smrti se uchýlila do svých měst a později svými penězi a postoji podporovala Jana Lucemburského, kterému se Eliška líbila.

Při mírových jednáních a Albrechtem Habsburským, které nedospěly ke zdárnému konci, Václav náhle umírá. Na jeho zdraví se jistě podepsalo věznění, trpěl dlouho tuberkulózou a v létě roku 1305 skonal. Byl pochován v královské hrobce ve Zbraslavském klášteře, který sám založil. Zde cisterciácký mnich Ota a jeho pokračovatel Petr Žitavský napsali známou Zbraslavskou kroniku. V tomto klášteře byl později pochován i Václav III. a Eliška Přemyslovna.

Nástupcem Václava II. se stal jeho syn Václav III. (1289-1306). Co napsat o jeho vládě, když byla tak krátká? Rok byl sám na trůně, zúčastňoval se s otcem různých tažení. Otec mu za pomoci kutnohorského stříbra zajistil uherskou korunu, ale papež s tímto rozhodnutím nesouhlasil. Václava III. obklíčili odpůrci v Budíně a otec ho přijel se svým vojskem vysvobodit. Ukradli ale uherské korunovační klenoty, což vyvolalo velký nesouhlas mezi soupeřícími stranami. Václav se nakonec rozhodl o ukončení rozepře, vzdal se titulu, klenoty předal Otovi Dolnobavorskému a uzavřel mír i s Albrechtem Habsburským.

Václav se oženil s Violou Těšínskou (1290-1317), dcerou vévody z dynastie Piastovců, s níž měl dceru Alžbětu. Jeho život se ale chýlil ke konci.

V létě 1306 se Václav vypravil na Moravu. Potřeboval získat peníze a spojence, aby mohl vyrazit na válečné tažení do Polska. Zastavil se v Olomouci, které bylo sídelním místem arcibiskupa. Zde, v Přemyslovském paláci, románské budově v sousedství dnešní Katedrály sv. Václava, byl třemi bodnými ranami usmrcen. Nezjistilo se, kdo, proč, na čí objednávku. Jisté je, že z domu vyběhl rytíř Konrád z Botenštejna se zakrvácenou dýkou, byl ubit, ale ten spíše jen nalezl krále již mrtvého. Byl v nesprávný čas na nesprávném místě. Objednavatelem vraždy byl asi Albrecht Habsburský nebo možná kumpáni krále, s kterými po nocích popíjel a věnoval jim statky, které později chtěl zpátky. Nebo i někdo ze šlechtických kruhů, s kterými Přemyslovci neustále vedly spory. Nevíme a již se nikdy nedovíme. Je ale zaznamenáno ve Zbraslavské kronice, že někdo ukradl vzácné královské klenoty a mnoho jiných šperků, které si vzal Václav s sebou na cestu. A to, jak píší, z chlapecké žádostivosti a ze záliby v cenných věcech. Mezi vzácnými artefakty byl zlatý kříž, který Václavův otec věnoval Zbraslavi a vzácná chrámová výzdoba.

Smrtí Václava III. skončila přemyslovská dynastie. V roce 1304 ovládali Přemyslovci větší území než celá Svatá říše římská. O dva roky později jejich moc upadla, jejich rod vymřel po meči. Zavražděním Václava 4. srpna 1306 odešel poslední mužský potomek slavného rodu, který působil v našich zemích od nejstarších dob.

Zůstaly nám ale Přemyslovny, Anna a Eliška, sestry Václava III. Ty svým životem ovlivnily další podobu státu, ale o tom zase příště.

Václav II. na miniatuře – Zbraslavská kronika