V tomto díle se podíváme do Prahy. Stopy, které Karel v našem hlavním městě zanechal, jsou nesmazatelné. Karel chtěl Prahu povýšit na centrum říše, bylo nyní sídlem českého a římského krále i císaře. Jeho zájmem bylo, aby se Praha stala reprezentativní metropolí, aby vyhovovala současným zvýšeným požadavkům. Karel proto vydal 8. března 1348 zakládací listinu Nového Města pražského. Navazovala na starší listinu z roku 1347, slibovala zachovat všechna práva a privilegia Starého Města pražského. Založením Nového Města se stala Praha velkoměstem, sedmým nejlidnatějším městem v Evropě a největším městem římské říše. Staré město již nestačilo, příliv obyvatel vzrostl, zejména cizinců, když se Praha stala hlavním městem říše díky Karlovu postavení. A množství obyvatel se navýšil i založením univerzity.

Praha v době Karlově již byla městem „z kamene a vápna“. Tak píší historikové. Bylo to největší a nejlépe zásobené město severu. Ulice byly sice nerovné, mohli jsme potkat psa, hejno drůbeže nebo prase, ale domy již mívaly domovní znamení. Praha byla střediskem tranzitního obchodu, konaly se zde od počátku 10. století trhy v prostorách dnešního Ungeltu a byla zde i celnice. Každý kupec musel nejdříve navštívit Prahu a zde nabídnout své zboží.

Karel dbal i na to, jaké domy budou ve městě. Každý, kdo získal pozemek, musel do jednoho měsíce začít stavět a dokončit stavbu do osmnácti měsíců. Majitel také zajišťoval údržbu, aby domy nechátraly a ulice byly bezpečnější.
Panovník se staral i o bezpečnost města, postavil a zesílil městské hradby. V roce 1360 začal se stavbou hradby na Petříně. Protože o rok později postihl obyvatele hlad v důsledku neúrody a sucha, říká se, že král poskytl městské chudině možnost výdělku, měli postavit zeď od Jeleního příkopu přes Petřín dolů k Újezdu. Dostala jméno Hladová zeď. Ale tak to není, se stavbou se započalo o rok dříve. Hlavním účelem byla obrana města ze západu a jihu. Ale přece jenom král vypomohl, rozdal lidem velké množství obilí. Využil i různých sporů, víme, že v roce 1362 nechal odsoudit staroměstské konšely za vraždu kněze k pokutě 7000 korců obilí, které pak rozdal hladovějícím.

O založení Nového Města pražského jsem se již zmínila. Prostor Starého města již nestačil, Karel nechat postavit hradby tak, aby se plocha města zvětšila a to tak velkoryse, že rozloha vystačila na dalších 500 let. Nové město se stavělo již moderněji, ulice byly rovné a hodně široké. Bylo zde i několik otevřených prostranství, určených pro trhy. Známe ta největší a neproslavenější. Koňský trh, dnešní Václavské náměstí, které rozlohou mohlo konkurovat pařížským bulvárům a Dobytčí trh, dnešní Karlovo náměstí, v té době největší v Evropě a ani dnes jich není mnoho, které by byly větší. Do Nového města nechal Karel přemístit všechna hlučná řemesla a přidělil jim jednotlivé ulice. Byli zde kováři, kovolijci, pivovarníci nebo třeba truhláři.

Ono bylo hodně důležité, aby se zvětšil prostor města. Staré Město mělo úzké ulice a málo místa pro dění, které probíhalo ve středověkých městech. Volné prostranství se využívalo hlavně k obchodu, stáda dobytka, hlavní tržní komodity, potřebovala hodně místa. A tak vznikl prostor, obehnaný hradbami, kde mohla probíhat směna zboží a dnes tato velká nezastavěná místa nazýváme náměstí, dříve to byly trhy, jak je patrno z jejich původních názvů.

V tomto Novém městě se samozřejmě nemohlo zapomenout na kostely. Bez nich by to ve středověku nešlo. U kostelů uvádím dobu jejich založení, je to jakýsi začátek stavby, tedy spíše rozhodnutí krále, že se na určitém místě bude stavět. S financemi na stavbu to bylo všelijaké, král nedával velké částky do začátku stavby, na stavbu kostela Panny Marie Sněžné věnoval pouze dřevo. Pak už jakákoli stavba pokračovala jakýmsi samospádem za přispění různých donátorů a skoro vždy se nepodařilo postavit vše podle původních plánů. Tak i výše zmiňovaný kostel je pouhou malou částí z dřívějšího projektu, kostel se měl velikostí podobat chrámu sv. Víta. U stavby Staroměstské mostecké věže víme, že ji neplatil panovník, ale městští radní. Karel si vybral místo, zajistil architekta, v tomto případě Petra Parléře, u kterého i přes jeho mládí vycítil jeho stavební potenciál, naplánoval pomocí astrologů výstavbu a pak už to šlo mimo něj. Ono by to ani nebylo možné zvládnout, vždyť Karel za své vlády postavil neuvěřitelné množství staveb nejen u nás, ale i v celé říši. Ale musíme ocenit, že měl zájem a uměl vše naplánovat tak, aby stavby stály a některé nás můžou těšit i v dnešní době. Vždyť král se nezabýval pouze výstavbou, spravoval celou říši, cestoval po celé říši, věnoval se i dalším okruhům, kultuře, obchodu, školství nebo církvi.

Kostel Panny Marie Sněžné je v těsném sousedství Václavského náměstí. Byl založen 3. září 1347, den po korunovaci Karla s Blankou. Karel daroval karmelitánům dřevo, z něhož byl postaven venkovní přístřešek pro jeho korunovační hostinu. Stavba je specifická vysokým chórem, který vpouští do vnitřních prostor hodně světla díky výrazně proskleným stěnám.

Kostel sv. Jindřicha a sv. Kunhuty byl založen současně se stavbou města. Byl v roce 1351 vysvěcen Arnoštem z Pardubic. Byl obklopen hřbitovem, který se nejvíce využíval při morových epidemiích. Jindřich byl synem bavorského vévody, Kunhuta pocházela z lucemburského rodu.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého. Půdorys kostela je podobný jako cášská falc Karla Velikého, kostel Panny Marie. Význam kostelu dodává jeho zasvěcení, Panně Marii jako Matce Boží a Karlu Velikému, císaři Římské říše. Karel IV. věnoval kostelu vzácnou relikvii, tři zuby Karla Velikého. Kostel vysvětil Jan Očko z Vlašimi, účastnil se i Karel IV. a jeho syn Václav.

Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské, zasvěcen je Kateřině, jako poděkování za záchranu Karlova života v jeho první velké bitvě, jistě si vzpomenete, psala jsem o ní.

Kostel Zvěstování Panny Marie na Slupi, v době vzniku se jmenoval „Botič“ podle přilehlého potoka. Karel ho založil poté, co po své nemoci přislíbil před obrazem ve florentském klášteře servitů, že i u nás založí klášter tohoto řádu jako poděkování za uzdravení.

Kostel Panny Marie na Slovanech, Karel do něj pozval chorvatské mnichy. Byl vysvěcen za účasti Karla a Václava na Velikonoční pondělí, kdy se čte evangelium o Ježíšově cestě do Emauz, proto také nese označení Emauzy. je vyzdoben nádhernými nástěnnými malbami s námětem ze Starého a Nového zákona.

Kostel sv. Apolináře je v Apolinářské ulici na návrší Větrov. Kostel se až do dnešních dní zachoval téměř v původním stavu. Kousek od kostela je Zemská porodnice u Apolináře, kterou postavil slavný stavitel Josef Hlávka a kde jsem v roce 1984 strávila více než měsíc a odvezla si domů dceru…

Vybrala jsem několik kostelů založených Karlem IV., dostavěny byly v době vládnutí jeho syna Václava nebo spíše později. Dočetla jsem se, že poloha významných staveb z té doby není náhodná, vytváří různé geometrické obrazce s křesťanskou mystikou. Pět kostelů stojících na Novém Městě tvoří pravidelný kříž. Severo-jižní rameno tvoří spojnice kostelů sv. Kateřiny a Kostel Zvěstování Panny Marie na Slupi. Západo-východní rameno tvoří kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého a kostel Panny Marie na Slovanech. Ramena se protínají v kostele sv. Apolináře. Přímou spojnicí k jihu se dostaneme až na Vyšehrad. Zvláštností je také osmiboký průřez věží nebo lodí, což byl jistě odkaz na osmibokou katedrálu Panny Marie v Cáchách. Poslední z těchto pěti kostelů byl postaven sv. Apolinář, který jakoby dovršil svou polohou na kopci a středovým umístěním kříž, ale obrazec může vytvářet i dojem pyramidy. Všechny uvedené kostely mají podobnou architekturu, která byla naplánována již v době založení, i když stavby byly zakládány postupně. Kříž ve středověku znamenal zvláštní požehnání městu.

Astronomickou zvláštností Prahy je osa vycházející z pražské katedrály, procházející Novým Městem pražským až k Rotundě sv. Longina, spojnice pokračuje k Rotundě sv. Kříže a prochází malostranskou Mosteckou věží. Osa naznačuje azimut letního slunovratu.

V souvislosti se stavbou Nového Města napojil Karel Vyšehrad na městské hradby a zesílil i jeho opevnění. Na hradě nechal vybudovat královské komnaty. Navazoval tak svou vládou na vládu přemyslovskou, i svůj korunovační průvod začíná právě v těchto prostorách.

Prahou teče Vltava a vždy bylo prvotním zájmem panovníka se přes ni dostat. Vladislav I.(1158-1172) a jeho manželka Judita Durynská tento problém vyřešili postavením kamenného mostu, který nesl jméno královny. Vladislav neobyčejnou, velmi směle vybudovanou stavbou, oslavil svůj dědičný titul, jímž jej 11. ledna 1158 obdařil císař Fridrich Barbarossa. Byl to první kamenný most u nás, ve střední Evropě byly jen dva, v Řezně a v Drážďanech. 3. února 1342 byl most zničen povodní při jarním tání ledovců. Do dnešních dob se zachovala pouze Juditina věž na malostranském břehu, kde tvoří společně s vyšší pozdně gotickou věží vstup na Karlův most.

V roce 1357 Karel IV. rozhodl o stavbě nového mostu. Architektem stavby je udáván Petr Parléř, ale není tomu tak. Prvním stavitelem pražského kamenného mostu byl nejspíše mostní specialista, měšťan Oto nebo též Otlin.  A nebyl by to ani Karel, kdyby nevyužil služeb astrologů. Karel se zúčastnil položení základního kamene, dne  9. 7. 1357 v 5 hodin 31 minut, jak radila příznivá astrologická konstelace. Datum odpovídá sledu lichých čísel od jedné do devíti a zpět, číselná řada měla přinést štěstí. Dnešním jménem ho nazval až Karel Havlíček Borovský, dříve se mu říkalo Pražský nebo Kamenný most. Most byla nadmíru důležitá stavba, byla střežena ozbrojenci a těm sloužily i věže po obou stranách mostu. Uvnitř Staroměstské věže bylo zřízeno fešácké vězení pro mladé dlužníky z měšťanských rodin, kteří rádi popíjeli a flámovali a neměli na útratu.

Je to náš nejstarší stojící most přes Vltavu. Po zničení Juditina mostu byl postaven most dřevěný a občanům sloužili i převozníci s loďkami. Stavba nového mostu byla velmi nákladná a složitá, v kostelích se sbíraly peníze, aby mohla být stavba dokončena. Za použití mostu se platilo mýtné. Podle legendy se do malty přidávala vajíčka, ale rozborem se zjistilo, že to tak nebylo. Ale přece jenom vylepšená malta byla, přilévali do ní mléko a víno. Již v průběhu stavby byl most ohrožován povodněmi, bylo zbořeno i několik pilířů.

Most původně nezdobily sochy, ty byly přidány na konci 17. století. Sochařskou výzdobou byla vyzdobena pouze Staroměstská mostecká věž. Na most byl už během výstavby umístěn kříž, asi v roce 1361,  a naproti němu kamenná Boží muka. Kříž byl později doplněn sochami Jana Evangelisty a Panny Marie. Chodci před křížem smekali. Ale husitům nic nezabránilo, aby kříž v roce 1419 rozmlátili.  Postupem doby byl několikrát obnoven.
Most měl sloužit hlavně obchodníkům. Karel byl zdatný ekonom, nemohl nechat cizí kupce bez pohodlného spojení Starého Města s Malou Stranou. Věděl, že obchod přináší do království peníze, kterých potřeboval mnoho, různé výstavby něco stály. Původně byly po celé délce mostu krámky a menší obchůdky.

Společně s mostem byla postavena Staroměstská mostecká věž.Tato nadmíru okázalá stavba, nejhezčí gotická věž v Evropě,  bohatě zdobená a umístěná na místě, kde bylo nutno projít každému, kdo šel přes nový kamenný most, byla určena především pro reprezentaci a vyjádření panovníkovy moci. Byla natolik významná, společně s mostem, že Karel určil všem dalším králům, že při korunovaci musí přejít přes tento most. Výzdoba má, tak jako všechny Karlovy stavby, astrologický akcent. Je známé „slunovratové mystérium“, o letním slunovratu v poledne vrhá plastika lva stín na erb se svatováclavskou orlicí, tedy je zde spojen český lev a moravská orlice. Stane se tak pouze v jediný den a na velmi krátkou dobu. Ve stejný den, na který připadal ve středověku svátek sv. Víta, tedy 15. června, zapadá večer slunce při pohledu od paty věže nad místem, kde jsou ve svatovítské katedrále uloženy ostatky tohoto světce, kterého  měl Karel velmi rád.

Mosteckou věž, stejně jako jiné středověké stavby, chránila „magická past“. Nápis je umístěn pod střechou a je ve formě palidromu, to znamená, že se může číst z obou stran stejně. U některých slov to nejde, ale i tak ho uvedu jako ukázku, co mělo zabránit démonům, aby nepáchali zlo. Bylo zde napsáno: „Signa te, signa, temere me tangis te angis“, což znamená, „Znamenej se, znamenej, pošetile se mě dotýkáš a soužíš“.

Výzdoba věže je velmi luxusní. Stavbu řídil Petr Parléř a jeho dílo můžeme obdivovat i v dnešních dnech. Dochovala se i část původní výzdoby ve spodní části věže. Původní jsou znaky historických zemí, kterým vládli Lucemburkové a patřily k zemím Koruny české, také městský znak Starého Města pražského. Nad znaky je zleva umístěna socha Karla IV., pak následuje plastika mostu a nad ním je socha sv. Víta a vše uzavírá socha Václava IV. Nad touto skupinou je erb se svatováclavskou orlicí. V druhém patře jsou potom sochy sv. Zikmunda a sv. Vojtěcha, pod sebou mají velkou plastiku lva. Historikové tvrdí, že portréty soch Karla IV. a Václava IV. jsou autentické.

Již se mi více do mého vyprávění nevejde. Prošli jsme Prahou, ale nebyli jsme na nejdůležitější stavbě, kterou začal Karel opravovat hned po svém návratu do vlasti. A také jsme si neprohlédli katedrálu, klenot Prahy. Zvu vás na pražské pokračování, ke kterému přidám něco málo z výtvarného umění, které provázelo Karla po celý život.

Karlův most

Model stavby Karlova mostu. V popředí je Juditin most zničený při velké povodni v roce 1342. V pozadí jsou Novoměstské mlýny a městské opevnění Prahy.

V místě dnešního Ukřižování stával kříž již za Karla IV., krátce po jeho smrti přibyla Boží muka a socha Bruncvíka. Ostatní sochy až od konce 17. století. Na fotce je ojedinělá výzdoba – Ukřižování a Boží muka.

 

Vyšehrad, historická pevnost s bazilikou sv. Petra a Pavla

Malostranské věže Karlova mostu

Staroměstská mostecká věž na Křižovnickém náměstí 

Staroměstská mostecká věž – Parléřova křížová klenba v průjezdu

Staroměstská mostecká věž – socha věžníka na vrcholu schodiště.  Socha je z přelomu 14. a 15. století. Nepředstavuje žádného svatého, ale světskou anonymní osobu věžníka. 

Kostel Panny Marie na Slovanech, založen 1347, je v areálu gotického kláštera benediktinů, se slovanskou liturgií, proto „Na Slovanech“.

Gotická freska v klášteře na Slovanech

Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské, založen 1355, jako poděkování za záchranu života v bitvě u San Felice.

Kostel Zvěstování Panny Marie na Slupi, založen 1360 při klášteře servitů. Říká se mu také „na Trávníčku“, podle zelené louky v údolí botičského potoka, kde byl klášter založen. 

Kostel Panny Marie Sněžné,založen 1347, je jednou z nejvyšších chrámových staveb v Praze. Z původního kostela se dochovalo kněžiště a ambit.

Kostel sv. Jindřicha a sv. Kunhuty, založen 1351 arcibiskupem Arnoštem z Pardubic. Sv. Kunhuta Lucemburská je zobrazována s radlicí v ruce, jako upomínku na to, že ji Bůh ochránil před spálením, když měla po rozžhavených radlicích projít. Je patronkou těhotných, dětí a nemocných. Sv. Jindřicha, manžela Kunhuty, můžeme  vidět s císařskou korunou, kostelem a mečem. 

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého, založen 1351, dílo Matyáše z Arrasu. Je barokně přestavěn a doplněn. Je součástí areálu bývalého kláštera augustiniánů v Praze na Karlově.

Kostel sv. Apolináře, založen 1362, když dal Karel IV. v roce 1348 spojit návrší Větrov s Novým Městem pražským. Na první fotce je pohled na severní boční oltář v lodi, na druhé freska Krista, který předává klíče  sv. Petrovi.

 

Přečetla jsem a všem doporučuji tyto knihy:

• Jiří Spěváček – Karel IV.
• Vladimír Mertlík – Lucemburkům v patách
• Jan Klápště – Proměna českých zemí ve středověku
• Antonín Novotný – Život na Pražském hradě

Zdroj fotografií – Wikipedie

• Kostel P. Marie na Slovanech – autor Sokoljan – CC BY-SA 3.0
• Staroměstská mostecká věž – autor – CC BY-SA 3.0
• Model stavby Karlova mostu – autor Koky – CC BY 3.0
• Vyšehrad – autor Stanislav Jelen – CC BY – SA 3.0
• Malostranské věže Karlova mostu – autor Massimo Catarinella – CC BY-SA 3.0
• Staroměstská mostecká věž – autor CC BY-SA 3.0
• Parléřova křížová klenba – autor Sage Ross CC BY-SA 3.0
• Socha věžníka – autor Ludek – CC BY-SA 3.0
• Kostel Panny Marie Sněžné – autor VitVit – CC BY-SA 4.0
• Kostel sv. Jindřicha a sv. Kunhuty – autor VitVit – CC BY-SA 4.0
• Kostel Nanebevzetí P. Marie a sv. Karla Velikého – autor milada 13 – CC BY 3.0
• Kostel sv. Apolináře, obě fotky – autor Jaroma – CC BY-SA 3.0