Nabízím vám reportáž z výstavy, kterou jsem spolu s paní Jiřinkou navštívila při svém pobytu v Ostravě při příležitosti Mistrovství Evropy v krasobruslení. Jiřinka také napsala úvod o své Ostravě, já vás provedu některými korunovačními klenoty, tedy převážně korunami. Omluvte, prosím, zhoršenou kvalitu u některých fotek, s bleskem se fotit nesmělo a skleněné vitríny velmi často bránily lepšímu záběru. Ale i tak si myslím, že si budete moci prohlédnout a poznat i některé exponáty, které nejsou příliš známé. A připomenout si ty, které znáte a znovu se pokochat jejich krásou.
Královské a císařské koruny byly znakem světské a duchovní moci panovníka. Vyjadřovaly spojení panovníka s Kristem nebo jiným nejvyšším bohem, který mu korunou předával moc. Rituál používání koruny pochází ze starověku. Používal se diadém, vavřínový věnec, přilba nebo čelenka. Od dob Karla Velikého se používaly uzavřené koruny překlenuté jedním nebo více oblouky. Legitimitu panovníkovi propůjčovala teprve řádně provedená korunovace jedinou správnou korunou na jediném správném místě a jedinou osobou k obřadu oprávněnou.
Vzpomínám si na dobu před padesáti lety, když se připomínalo 700 let města Ostravy. Tehdy byla ta sedmistovka připomínána všude možně a nepřehlédnutelně. Byla organizována řada výstav, různých akcí pro veřejnost, besed, vydání knih a brožur, na různých plakátech a poutačích, ve výlohách prodejen, dokonce i ručníky a závěsy byly touto číslicí potištěny. Nevím, kdo by si asi dal do bytu takový závěs, ale vzpomínám si, že v kancelářích našeho podniku jsme tyto závěsy měli. Nebylo divu, byl to podnik zabývající se distribucí a prodejem textilního zboží, tak jsme šli příkladem.
A najednou je padesát let pryč a je tady další významné výročí. A právě výstava korunovačních klenotů se prolíná s těmito dvěma významnými výročími, jak je uvedeno výše, a je považována za první z akcí, kterých bude ve městě po celý letošní rok nespočet.
Repliky korunovačních klenotů jsou v takovém množství představeny úplně poprvé na světě. Jsou zde vystaveny repliky od nejznámějších královských korun evropských panovnických rodů, šperky zdobící vladaře známých říší z Asie, panovníky Ameriky či různých afrických kmenů. Je zde vystavena např. i replika zlaté koruny Inků. Je zde vystavena i replika koruny Karla IV., kterou byl korunován římsko-německým králem. Jsou zde vystaveny koruny dosud vládnoucích panovníků Velké Británie včetně repliky žezla s největším broušeným diamantem na světě nazvaným Hvězda Afriky, rakouská císařská koruna doplněná o jablko a žezlo, a také koruna císařovny Sissi, a další a další.
Přestože výstava trvá již někdy od prosince, byly jsme udivené, že zde bylo plno návštěvníků, a při rozhovoru nám ona zaměstnankyně potvrdila, že tak to tam vypadá stále. Exponáty jsou doplněny fotografiemi nejznámějších evropských korunovačních katedrál i fotografiemi evropských královských dynastií.
Stará radnice na Masarykově náměstí v Ostravě. Sídlo Ostravského muzea.
Masarykovo náměstí v Ostravě je vydlážděno žulovými dlaždicemi. Do dlažby bylo vsazeno třicet mosazných desek s nejvýznamnějšími letopočty v dějinách města. 
Ze slavných míst, kde se prováděly korunovace, jsem vybrala hrad Wawel, nejslavnější místo polských dějin, ležící něco přes 100 km od Ostravy. Královský hrad byl více než půl tisíciletí sídlem polských králů. Je brán jako polský národní symbol, historicky nejdůležitější polský hrad. Boleslav Chrabrý ho postavil na počátku 11. století. Dnes je na hradě muzeum. Můžeme vidět reprezentační a soukromé komnaty, zbrojnici i pokladnici. V ní je uložen, mimo jiných skvostů, korunovační meč polských králů. Za prohlídku stojí Senátorský sál i gobelíny ze 16. století znázorňující výjevy ze života Adama a Evy. V Trůnním sále je kazetový strop s třiceti vyřezávanými hlavami, které na vás upřeně zírají, říká se jim Wawelské hlavy.Hrad je hlavním turistickým lákadlem návštěvníků Krakova, původně hlavního města Polského království.
A nyní se již podíváme na jednotlivé exponáty. Na výstavě byly koruny či jiné pokrývky hlavy i z jiných koutů světa, ale musím přiznat, že mě příliš neuchvátily. Začneme klenotem pro nás nejdůležitějším, Svatováclavskou korunou, symbolem české státnosti. O vzniku a významu jsem psala ve svém seriálu o Karlu IV., můžete nahlédnout.
Nechal ji vyrobit Karel IV. pro svou korunovaci. 2. září 1347 mu ji ve Svatovítské katedrále posadil na hlavu arcibiskup Arnošt z Pardubic. Potom ji věnoval sv. Václavu, který ji měl vydat pouze na den korunovace českých králů. Karel se osobně podílel na složení a výzdobě koruny. Část koruny je staršího data, byla asi použita přemyslovská čelenka. Přepracováním staršího klenotu vyjadřoval Karel spojení přemyslovského rodu, sv. Václava a lucemburské dynastie. Svou vládu navazoval na přemyslovskou tradici, vždyť byl po matce Přemyslovec, ctil své předky na českém stolci.
Svatováclavská koruna patří k nemálo středověkým klenotům, které se dochovaly v téměř původním stavu. Sám Karel IV. ji nechával upravovat, doplňoval ji většími a vzácnějšími kameny. Centrální kámen pochází překvapivě z území dnešního Afghánistánu, další kameny jsou patrně z Orientu. Na vrcholu je umístěn kříž, v něm měl být trn z Kristovy koruny, čímž Karel IV. symbolicky vyjádřil, že český král je korunován stejnou korunou jako Kristus. Bohužel tam není. Zdobí ji 20 perel a 96 drahokamů, přičemž safíry patří k největším na světě. Každý druh drahokamu měl svou ochrannou úlohu, není tedy překvapující, že koruna vyzařuje léčivou energii. Koruna je uložena v Korunní komoře ve Svatovítské katedrále.
Císařská koruna Svaté říše římské
Koruna byla pravděpodobně vytvořena v polovině 10. století, poprvé byla použita v roce 962 při korunovaci Otty I. Velikého. Z 11. století pochází kamara – vysoký oblouk na vrcholu, který můžete vidět na jedné z fotografií. Považuje se za nejstarší císařskou korunu a je jednou z nejvzácnějších středověkých památek. Měla velký význam související s velmi dlouhou historickou tradicí Svaté říše římské, která vlastně zanikla až v roce 1806. Po tomto datu až do roku 1918 sloužila s dalšími insigniemi jako korunovační klenoty Rakouské monarchie.
Skládá se z osmi destiček spojených kamarou. Čtyři destičky jsou ozdobeny perlami a drahokamy, čtyři postavami starozákonních proroků a králů. Měly představovat křesťanské ctnosti, které má mít císař. Král David představuje spravedlivost, jeho syn Šalamoun moudrost a pokoru před Bohem, král Ezechiáš společně s prorokem Izaiášem symbolizují důvěru v Boha a na čtvrté desce je sám Ježíš mezi dvěma anděli a nápisem, sdělující, že skrze něj vládnou králové – Ježíš – Král králů.
Karel IV. získal tuto korunu v roce 1350. Byla uložena na Pražském hradě, po korunovaci v Římě ji Karel IV. převezl na hrad Karlštejn. Karlův syn Zikmund říšský poklad na počátku husitských válek odvezl do Uher na svůj hrad Visegrad, potom do Norimberku. V době napoleonských válek byl převezen do Vídně. Pak se ho za druhé světové války zmocnili Němci a zazdili ho v norimberském bunkru. Američané vše našli a korunovační klenoty převezli zpátky do Vídně. Dnes je originál koruny a další poklady v Císařské klenotnici ve vídeňském Hofburgu.
Arcivévodská čapka z Klosterneuburgu – na fotografie vpředu
Hodnost arcivévody je nižší než král, ale vyšší než vévoda. Byl to titul panovníků Rakouska, habsburských římsko-německých císařů, rakouských císařů a také členů Habsburského a Habsbursko-Lotrinského klanu.Tato čepice byla roku 1616 darována se stříbrnou bustou městu Klosterneuburgu, kde se dodnes nachází.
Koruna rakouských císařoven a uherských královen
Koruna byla vyrobena pro manželku císaře Františka Josefa I., Alžbětu Bavorskou (1837-1898), známou pod přezdívkou Sissi, u příležitosti císařské korunovace v roce 1867. Alžběta byla považována za nejkrásnější panovnici své doby. Podle některých informací by se koruna měla nacházet v držení Habsburků.
Koruna Ludvíka XV.
Ludvík XV. (1710 – 1774) byl francouzský král z rodu Bourbonů, pravnuk Ludvíka XIV., „Krále Slunce“. Slavné jsou jeho milenky – madame de Pompadour a madame du Barry. Při vypuknutí francouzské revoluce roku 1789 byl kostel sv. Diviše jedním z prvních cílů davu, který vytáhl z hrobů zesnulé panovníky, roztrhal je a vykradl tamní pokladnici. Pouze koruna Ludvíka XV. unikla během této události zničení. Všechny ostatní francouzské koruny, bylo jich kolem dvaceti, byly nenávratně zničeny. Koruna byla zdobena nesmírně cennými drahokamy, známý je diamant Regent nebo diamant Sancy. Bylo v ní vsazeno i osm diamantů, které králi Ludvíku XIV. věnoval kardinál Mazarin. Při davovém šílenství byla koruna o všechny pravé kameny okradena, ale přesto i s nepravými kameny se nachází v pařížské galerii Louvre.
Tzv. koruna císaře Karla Velikého
Tato koruna byla v roce 1180 zhotovena pro krále Filipa Francouzského (1165-1223). Od jeho vlády s ní byli korunováni všichni francouzští králové. Existovala ještě v roce 1534. Roku 1595 zmizela během nepokojů vyvolaných Katolickou ligou.
Koruna krále Kristiána V.
Říká se jí „absolutní koruna“, byla používána v době absolutní dánské monarchie. Král Frederik III. ji nechal udělat pro svého syna Kristiána V. (1646-1699) v Kodani. Insignie je od roku 1671 oficiální královskou korunou Dánského království. Jsou na ní safíry, spinely, granáty a diamanty. Na obroučce jsou čtyři velké drahokamy. Koruna i další korunovační klenoty se nacházejí v klenotnici zámku Rosenborg v Kodani.
Nizozemská královská koruna
Roku 1806 vyhlásil Napoleon I. Bonaparte Holandské království, které zabíralo plochu současného Nizozemska a Belgie. Svého bratra Ludvíka jmenoval králem. Když se roku 1831 od Holandska odtrhla Belgie, koruna z roku 1815 pozbyla platnost pro celé území. Byla proto u příležitosti korunovace Williama II. v roce 1840 zhotovena nová koruna, která byla předlohou pro tuto repliku. Nizozemští panovníci nebyli nikdy touto korunou korunováni, mimo jiné je příliš těžká, během korunovačního obřadu jsou klenoty pouze vystaveny.
Dědičná královská koruna krále Karla X. Gustava Švédského
Koruna byla vyrobena pro švédského krále Karla X. Gustava (1622-1660), ale použita byla již při korunovaci královny Kristiny (1626-1689). Pro Karla X. byla spěšně upravena Kristinina koruna, úpravy trvaly pouhých čtrnáct dní. Koruna má osm trojúhelníkových paprsků, zůstala dodnes v původním stavu. Pouze Gustav III. doplnil pro svou korunovaci v roce 1772 na korunu heraldický znak dynastie Vasa – černé emailové snopy obilí.Původní klobouk s hermelínem byl nahrazen světle modrou čapkou se zlatými výšivkami.
Koruna Štěpána Bočkaje
Tato v Turecku zhotovená koruna putovala v roce 1605 od sultána Achmeda přes velkovezíra Mohammeda Pašu do rukou Štěpána Bočkaje (1557-1606), vládce Sedmihradska, jako znak uznání jeho vladařské moci. Tolik se píše v popisce, spíše to bylo proto, že Štěpán svým povstáním proti Habsburkům umožnil Turkům znovu dobýt některá území na Slovensku nebo v Uhrách.
Kazaňská čapka
Je to jedna z nejkrásnějších korun staré ruské říše. Objednal si ji po svém vítězství nad Kazaňským chanátem a jeho začleněním do ruské říše v roce 1552 první ruský car Ivan IV. (1530-1584), nazývaný též Ivan Hrozný, i když jméno neodpovídá, spíše to byl car majestátní a silný, lidmi celkem oblíbený. Koruna pochází z roku 1553 a je druhou nejstarší v Rusku. Zlatá koruna je poseta perlami, granáty a tyrkysy. Sobolí kožešina byla přidána pro okrasu a pohodlí. Vzhled koruny kombinoval ruské a orientální umělecké tradice. Tři řady osmi křížovitých listů usazených na kalotách připomínají svým tvarem obrys Chrámu Vasila Blaženého v Moskvě. Právě na počest dobytí tatarských chanátů, Kazaně a Astrachaně, nechal Ivan postavit tento výjimečný chrám.
Železná koruna Lombardie – na fotografii je vzadu
Je jednou z nejstarších královských insignií v Evropě. Koruna se stala symbolem Langobardského království a v 8.–10. století i středověkého Italského království, které se později stalo součástí Svaté říše římské. Každý v Německu zvolený král se mohl nechat korunovat touto železnou korunou langobardských králů na krále italského. V roce 1355 tak učinil Karel IV. Severní Itálie se začala ve středověku nazývat Lombardií, zemí Langobardů.
Označení „železná“ se vztahuje k železnému pásku uvnitř koruny, který byl prý vykován z hřebů použitých při Kristově ukřižování. Po obvodu koruny jsou segmenty ze zlata, ozdoby z emailu, plošky jsou vyloženy drahokamy. Vzhledem k tvaru koruny je možné, že se šperk nejprve používal jako náramek. Dnes je tato vzácná památka uložená v katedrále v Monze.
Stříbrná koruna cášské bysty Karla IV.
Koruna byla vyrobena z pozlaceného stříbra u příležitosti korunovace Karla IV. římsko-německým králem v Cáchách v roce 1349. Touto korunovací se přihlásil k tradici Karla Velikého, jehož obdivoval. Druhý den po Karlově korunovaci byla také korunována jeho manželka Anna, obřady provedl Karlův prastrýc, trevírský arcibiskup Balduin. Originál koruny se nachází v pokladnici v Cáchách.
Císařská koruna napoleonského „druhého císaře“
Až poté, co byl Napoleon I. korunován, začalo se pátrat po vzniku původní císařské koruny. Jedna taková se od roku 1806 objevovala na státním znaku, ale nebyl to originál. Napoleon III.(1808-1873) chtěl obnovit tradice svého strýce a nechal vyrobit dvě koruny, jednu větší pro sebe, druhou pro manželku Evženii. Císařská koruna byla v roce 1871 roztavena, koruna císařovny se dochovala. Dnes je soukromým majetkem a podle ní mohla být zrekonstruována koruna císaře Napoleona III.
Kamelaukion Konstancie Aragonské
Majitelka této koruny (1179-1222) byla uherská královna, po svém druhém sňatku s Fridrichem II. Štaufským se stala sicilskou královnou a císařovnou Svaté říše římské. Jejich syn Jindřich se stal německým králem. Antické a středověké koruny mívají ověsky, kterým se řecky říká kamelaukion. Jsou to řetízky nebo pásky s drahokamy nebo perlami či jinými ozdobami. Jsou nejméně dva, umístěné po stranách kolem uší. Původ koruny je v přilbě. Exponát je pohřební koruna z roku 1222. Koruna je vystavena v chrámové pokladnici v Palermu.
Železná koruna Jugoslávie, Srbska
Roku 1882 se Srbsko stalo nezávislým královstvím. V roce 1903 byli král Alexandr a jeho žena zavražděni. Novým králem byl zvolen Peter Karaďorděvič a 21. 9. 1904 byl v Bělehradě korunován touto nově vytvořenou korunou.
Císařská koruna Napoleona I. Bonaparte
Ke své korunovaci v roce 1804 si nechal vytvořit Napoleon I. (1769-1821) nezvykle tvarovanou korunu, o které se předpokládá, že je téměř přesnou replikou domnělé koruny Karla Velikého, která byla zničena během revoluce, kdy byla uložena v pokladnici opatství Saint-Denis, a na kterého chtěl svou mocí navázat. Originál je v Louvru. Napoleon Bonaparte v roce 1804 donutil parlament ke změně Ústavy a nechal se prohlásit císařem. Při příležitosti svého nástupu na trůn pak uspořádal jeden z nejokázalejších oslavných ceremoniálů v dějinách světa.
Slavnostní akt se konal 2. prosince 1804 v pařížské katedrále Notre-Dame a odznaky vlády Bonapartovi symbolicky předal papež Pius VII. (1742–1823). Podle některých pramenů si však Napoleon od něj nenechal korunu nasadit a cenný artefakt si položil na hlavu vlastníma rukama. Chtěl tak demonstrovat svoji nezávislost na církvi. Obřadu se zúčastnily tisíce lidí, mezi nimi třeba i jihoamerický revolucionář a císařův nadšený obdivovatel Simón Bolívar (1783–1830).
Koruna byla vyrobena v roce 1804 dvorním zlatníkem francouzského císaře Martina-Guillama Biennaise. Jejím vzorem byly jednak antické diadémy římských císařů, jednak středověká koruna francouzských králů, zvaná „Koruna Karla Velikého“, jež byla zničena během Francouzské revoluce.
Jablko krále Karla II.
Původní verze královského jablka byla dokončena v roce 1661 pro krále Anglie, Skotska a Irska Karla II. (1630-1685). Za vlády Jakuba II., Viléma III., Jiřího IV. a královny Viktorie byly provedeny ještě další úpravy.
Koruna sv. Edwarda
V roce 1649 nechal Oliver Cromwell hned po popravě krále Karla I. (1600-1649) korunovační klenoty jako symboly předešlé tyranie rozebrat a roztavit. Byla mezi nimi i Edwardova koruna. V roce 1661 byly insignie včetně této koruny znovu zhotoveny podle staré předlohy. Touto korunou je tradičně korunován britský panovník. Koruna je zlatá, má 275 drahokamů a váží 9 kilogramů. Aby se zabránilo situaci podobné té při korunovaci krále Jiřího VI., kdy arcibiskup nasadil korunu obráceně, nechala na ni Alžběta II. přidat dvě stříbrné hvězdy, aby byla označena čelní strana koruny. Tato koruna je vyobrazena na státním znaku Spojeného království. Královna Viktorie a král Eduard VII. nebyli korunováni touto korunou, ale menší a lehčí Imperiální státní korunou.
Královské korunovační žezlo z Velké Británie
Toto žezlo bylo ve své původní podobě vyrobeno pro Karla II. Žezlo je s křížem, je v něm vsazen největší vybroušený bílý diamant na světě, Hvězda Afriky. Byl odříznut z diamantu Cullinan, největšího diamantového krystalu, který byl kdy nalezen. Stalo se tak v roce 1905.
Koruna Blanky z Lancasteru – na fotografii vzadu
Insignie je známa též pod názvem Česká či Palatinská koruna. Je to nejstarší dochovaná královská koruna užívaná v Anglii. Je vyrobena ze zlata, zdobena je emaily, safíry, rubíny, diamanty a perlami. V Bavorsku se nachází od roku 1402, kdy ji s sebou přinesla anglická princezna Blanka z Lancasteru (1392-1409), dcera anglického krále Jindřicha IV. Korunu použila na své svatbě s falckým kurfiřtem Ludvíkem III.Falckým. Koruna se dnes nachází v klenotnici mnichovské Residence. Dílo je pokládáno za jeden z nejkrásnějších výtvorů gotického zlatnictví. Korunu Blanky z Lancasteru tvoří dvanáct lilií vystupujících z kroužků, střídavě vysokých a nízkých.
Koruna Viléma Dobyvatele – část koruny je vpředu
Vilém I. Dobyvatel (1028-1087) se narodil jako nelegitimní syn vévody Roberta I. Normandského. V září 1066 se Vilém, ještě jako normandský vévoda, pokusil pouze s několika tisíci muži překročit kanál La Manche, aby se stal vládcem Anglie. Anglický trůn získal 25. prosince 1066 poté, co 14. října porazil v bitvě u Hastingsu vojsko posledního anglosaského krále Anglie Harolda II. Godwinsona, který v této bitvě padl. Původní korunu nechal Oliver Cromwell roztavit. Rekonstrukce byla provedena za pomoci rytiny z doby po zničení královských pokladů.
Koruna krále Jiřího IV. Anglického
Tato koruna byla vyrobena pro krále Jiřího IV. (1762-1830) na korunovaci, která se konala v roce 1821. Král si přál, aby byla koruna ozdobena nikoli liliemi, ale růžemi, bodláky a čtyřlístky. Koruna se proslavila díky poštovním známkám, na nichž s ní byla vyobrazena královna Viktorie. Koruna je nejznámější z dochovaných korunovačních insignií Spojeného království.
Koruna královny Alžběty
Královna Alžběta (1900-2002) byla manželkou krále Jiřího VI. Anglického (1895-1952). Největší atrakcí britské koruny je legendární diamant Koh-i-Noor / Hora světla / se 108,93 karáty. Tento známý diamant byl nalezen již před čtyřmi tisíci lety asi v Indii. Při korunovaci krále Jiřího VI. v roce 1937 byla londýnským klenotnictvím Garrard zhotovena tato koruna pro jeho manželku, královnu Alžbětu. Dnes se nachází v Toweru.
Koruna velšského prince Charlese
Investirurní koruna ( uvádějící do úřadu) současného velšského prince Charlese (1948). Při jmenování r.1969 vystupoval se všemi odznaky své hodnosti. Ty byly tradiční a konzervativní s výjimkou koruny, která má zcela moderní charakter. Jen malá připomínka, Charles, princ z Walesu, je potomek Přemyslovců…
Koruna carského Polska
Po potlačení polské autonomie se nechal car Mikuláš I. korunovat v roce 1852 ve Varšavě pro zvýraznění naprostého začlenění Kongresového Polska do Ruské říše. 1. dubna 1863 byla koruna Anny Ivanovny prohlášena královskou korunou polské části říše. Originál je uložen v Kremlu.
Svatá koruna Uher
Koruna sv. Štěpána. Obroučka koruny je byzantského původu a koruna je zdobena obrazy císaře Michaela VII. Duky (1071-1078) a také jeho současníka císaře Konstantina Porfyrogenneta, tudíž musela být zhotovena v době jejich vlády. Svatoštěpánská koruna je symbolem uherské jednoty. Touto korunou byli korunování uherští králové, ale i rakouští panovníci. Posledním z nich byl v roce 1916 Karel I. Habsburský. Je uložena v Národním muzeu v Budapešti.
Uherské korunovační žezlo
Žezlo je v Uherském království známé od poloviny 11. století. V zakladatelské listině obce Tihany v roce 1055 je uveden Ondřej I. jako první křesťanský majitel žezla.
Rakouské císařské klenoty
Nejkrásnější koruna západních zemí byla zhotovena za vlády císaře Rudolfa II. v roce 1602 v Praze. Byla vyrobena pod vedením dvorského zlatníka Jana Vermeyena jako soukromá rodová koruna v pražské dvorní dílně, protože císař nechtěl být vždy odkázán jen na říšskou korunu uchovávanou v Norimberku. Složení drahokamů má symbolický význam, který panovník přikládal vlivu a působení drahých kamenů. Po zániku Svaté říše římské patřila rakouským panovníkům z rodu Habsbursko-Lotrinského. Z české Svatováclavské koruny byl převzat motiv lilií. Je jich osm, stejně jako je osm částí na říšské koruně.
Královské žezlo a jablko nechal vyrobit v roce 1612 Rudolfův bratr Matyáš. Žezlo je z části vyrobeno z rohu bájného jednorožce, ze zubu jednorohého narvala. Na rozdíl od koruny, která nebyla nikdy ke korunovaci rakouských císařů použita, žezlo a jablko se používalo jako české královské klenoty nebo při akcích Arcivévodství rakouského. Obě památky jsou vyrobeny ze zlata, zdobeny emailem, tabulkovými kameny, rubíny, safírem a perlami. Žezlo bylo vyrobeno v roce 1615. Všechny poklady se nacházejí v klenotnici vídeňského Hofburgu.
Zlatá koruna Inků – na fotografii vpředu
Inkové, jihoamerický vládnoucí rod, vytvořili mezi roky 1200-1450 jediné opravdové impérium v době před objevením Ameriky. Koruna se nachází ve Zlatém muzeu v Limě, v Peru.
Brazilská císařská koruna – na fotografii vzadu
Brazilská koruna je známá jako Koruna Doma Pedra II., byla vyrobena 1841 a byl s ní korunován pouze Pedro II. Brazilský. Měla by správně být vyložena zeleným sametem, ne červeným.
A jsem na úplném konci. Je samozřejmé, že na výstavě bylo šperků daleko víc, ale nemůžu celou výstavu vměstnat na tyto stránky. Ale ani nechci, koho téma zajímá a rád se podívá na historickou krásu, nechť zavítá do Ostravského muzea nebo počká, je velmi pravděpodobné, že výstava bude převezena i do jiného města. Jak jsem zjistila, když jsem hledala informace o vystavených korunách, tato výstava nebo jí podobná byla v minulém roce na zámku ve Valticích.
Jistě jste si všimli, že u některých šperků mám více informací, jinde pouze stroze napíši, o co se jedná. Je to tím, že na výstavě byli velmi skoupí, jejich popisky byly značně nedostatečné, bez informací o letopočtech a jiných zajímavostech. Méně znalý divák se určitě velmi těžko orientoval, komu vlastně ta která koruna patřila a kam ji v dějinné epoše zařadit. Snažila jsem se tedy dohledat alespoň letopočty u vladařů, aby bylo jasné, v které době insignie vznikly. A občas jsem našla i popis či alespoň bližší určení, tak jsem vše doplnila. Je škoda, že byla výstava o toto chudší, většinou jsou popisky až moc dlouhé, což jistě také není dobře. Ale tak úsporné, jako byly u této výstavy, jsem ještě neviděla.
Informace
– Ostravské muzeum
– zámek Valtice, výstava korunovačních klenotů
– Wikipedie
Fotografie jsou mé vlastní, omluvte, prosím, zhoršenou kvalitu u některých mých fotek. Návštěvníci, sklo i má nezkušenost stojí za několika špatnými záběry.