Naše vnučka si velmi oblíbila látkové stránky, které jsem vytvářela na jaře. Dcera je svázala do několika knih a myslím, že je to  Moniččina nejoblíbenější hračka. Cestovala s ní i do Řecka, hrála s ní i na pláži.

A tak jsem přemýšlela, co bych pro ni mohla vytvořit, trošku podobného, ale přece jiného. Napadlo mě ušít deku, protože se velmi ráda na dece povaluje a hraje si. A protože se jí velmi líbí deka s vyšívanými zvířátky, kterou jsem pro ni šila před rokem, použila jsem všelijaké zbytky látek a ušila podklad deky ze čtverečků. Mají rozměr 5 krát 5 centimetrů a na dece jich je 924. Abych si práci trochu ulehčila, jednotlivé nastříhané čtverečky jsem po řadách nažehlila na vlizelín a pak prošívala na stroji. Ale protože vlizelín není příliš široký, použila jsem dvě šíře a po sešití jednotlivých řad, prostříhání a rozžehlení  jsem nakonec sešila dva díly deky k sobě.

A aby na podkladě vynikly všechny komponenty, našila jsem do jakéhosi čtverce zelenou melírovanou látku, naznačující  trávu. Střed deky jsem nechala volný, předpokládám, že právě zde se Monička uvelebí a bude si hrát. Různobarevné čtverečky doplní barevnost, ta se Moničce moc líbí. Na zateplení jsem použila silný vatelín a spodní stranu jsem ušila z flanelu, aby  bylo vše příjemné teplé.

Na deku jsem přišila všechny velké objekty. Kdyby s nimi mohla vnučka manipulovat, asi by to pak nikdo nedal dohromady. A tak napevno jsem přišila perníkový domeček, dva stromy ovocné, dva listnaté, jezírko, kurník, králíkárnu, stáj a plůtek s hrníčky. Vše ostatní se dá z deky sundat, přemísťovat, ovoce česat, lístky mohou padat, lze zalévat kytičky.

Všechny věci a zvířátka  jsem ušila ze dvou vrstev filcu. Na spodní stranu jsem našila suchý zip, vrchní stranu jsem potom dozdobila přišitím nebo vyšitím ozdobných částí. Dva díly jednoho kusu mají výhodu v tom, že není na vrchní straně vidět přišití suchého zipu a ještě větší význam má to, že motivky jsou silnější a tím více odolné ne příliš šetrné dětské manipulaci.

A nyní fotky hrací deky. Popíši, tak jako jsem to udělala u látkových stránek, jednotlivé mé postupy, jaký jsem měla záměr, třeba to nějaké mamince pomůže, jestli  se rozhodne vytvořit něco podobného. Lze samozřejmě použít i jednotlivé části na látkovou knihu.

Celkový pohled na deku

 

 

Deka začíná domkem, z kterého jsem přišitím různých perníkových srdcí vytvořila domeček perníkový. Okénka mají otevírací okenice a pod nimi jsou kytičky. Na hrušni rostou různobarevné hrušky, kurník má okénko a žebřík pro slepice. Před domečkem vede chodníček ke psí boudě,  kočka sedí u domu, tak jak to často bývá. U kurníku je ošatka na vajíčka. Ta se dají nalepit na povrch, ale i vložit dovnitř. Před kurníkem jsou tři kuřátka zobající zrní z krmítka,  slepice po levé straně spásá zelený jetýlek, slepice vpravo hlídá kuřata.

 

Na této části je vidět třešeň, ovoce jsem uháčkovala a pták si na nich pochutnává. Jinak je zde celý záběr na slepičky s kuřátky, mimochodem nejoblíbenější zvířátka naší vnučky. Chodí se na ně dívat několikrát za den.

 

Vedle třešně je králíkárna plná kotců s králíčky. Pletivo je volné, zvířátka lze vyndat, nakrmit a zase vrátit zpátky. Před budovou jsou zase trochu jiní králíci, ti mají před sebou mrkvičky. Za nimi je soví strom, sovy jsou na listech i na stromě. Opět oblíbené zvíře, nemohlo chybět…

 

Před stromem se pasou ovečky. Stáj má otevírací okénka, je v ní hlava koně, velký kůň i oslík se pohybují venku. Motýlek má jednotlivé části odepínací, dá se libovolně pozměňovat jeho výzdoba.

 

V pravém spodním rohu je rybníček s doutníky, rybami, kytičkami navléknutými na knoflíky a plujícími husičkami. Na ně dohlíží bílá husa s mašličkou. Konev může sloužit na zalévání, vrchní okraj není sešitý.

 

Na louce s kytičkami a jetelem se pase kravička. Kytka s medvídkem je ze tří částí, dá se rozložit a opět složit.

 

 

Prasátka se také ráda napasou, to vpředu má ocásek přišitý jen z jedné strany, může se namotávat na knoflík. A ježek, typické zvíře v zahradách, na sobě nese jablíčka, i když víme, že ježek by je nejedl. Ale na obrázcích ježka bez ovoce téměř neuvidíte, tudíž je i na mé dece. Navíc jdou jablíčka sundat a třeba připevnit na některý strom.

 

 

Strom má lístečky s kvítky, motýl se dá poskládat jinak, vše se dá sundat. U plůtku se sušícími se nádobami sedí domácí kočka, vedle ní je psík, který má před sebou boudu.

 

A ještě jeden pohled

Jak jste jistě poznali, zvířátka jsou rozložená do celé dece, je to jakýsi dvůr ve tvaru čtverce.  Vybírala jsem známá zvířata, některá se Moničce obzvlášť líbí, ta dostala větší prostor. Kompozici doplnily různé kytičky, šité i háčkované, v různém provedení, tak jak to bývá v přírodě. I zvířátka jsou různá, některá se liší pouze ozdobným knoflíčkem, jiná tvarem nebo alespoň barvou kožíšku. Na velikost jednotlivých druhů jsem nebrala zřetel, myslím, že to není pro dvouleté děcko to hlavní. A také musím souhlasit s jednou paní, která na facebooku, kam nadšená dcera z deky vložila  fotku, že je toho na ní hodně a že to může vnučce vadit. Je toho moc, ale na druhou stranu předpokládám, že dcera může některé věci odlepit, obměňovat podle toho, jak se to bude Moničce jevit, deku jí přizpůsobit. Ono nejde na ní dát jen pár věcí a zbytek doplnit později, až holčička povyroste. V tomto stavu se na ni nedá přišít nic,  bylo by to vidět na druhé straně, ale hlavně  je dost silná, šití na stroji by bylo složité,  a přišívat něco v ruce je téměř nemožné. Všechny nebo alespoň část předmětů sundavám před složením deky a ukládám je do malého kufříku, který bude její součástí.

Myslím, že deka vydrží Moničce mnoho let. Je možné ji postupně doplnit za jiná zvířata nebo pozměnit i její motiv, lze vytvořit z domácího dvora zoologickou zahradu nebo na přišité zipy přidat lesík či zahradu nebo něco úplně jiného.  Ale základ je prostě daný, můžeme nyní vyměnit zvířata nebo doplňky, ale něco přidávat již nebude možné. A moc mě těší, že na facebooku byly všechny ohlasy kladné, tak snad se mi to povedlo a Monička bude také spokojená. Každý týden jsem jí dávala na hraní vše, co jsem právě ušila. Zvířátka poznala okamžitě, vydržela si s nimi hrát dlouhou dobu. Celé mé dílo uvidí až pod stromečkem…