Po projití hlavní bránou do parku se dostanete do úplně jiného světa. Dýchne na vás klid umocněný krásnou sochou kojící Panny Marie. To je první objekt, který uvidíte. Kolem ní trávník a pěšinka, která vás zavede k výklenkové kapli s kašnou, ke kostelu, k budově, která by měla být zámkem, ale jejíž levá část tak vůbec nevypadá. Pravá ano, ale když půjdete po krásných přírodních schůdcích kolem budovy, jste rázem v zahradě a pak už jen vnímáte krásu místa a na vlastní zámek úplně zapomenete. Nevěřila bych, ale přesně to se mi stalo. Procházela jsem zahradou a vnímala stromy, fontánku, altánek, pomníky, koukla se z vyhlídky na město a došla ke kostelu, když se mě manžel ptá, jestli jsem už byla na hradním nádvoří. Já se zarazila a najednou jsem se cítila ztracená a musela jsem se vrátit zpátky zahradou a teprve potom jsem prošla na nádvoří a stála v úžasu nad krásou, která se najednou zjevila. Je to jako v pohádce…

Možná vás překvapí, že manžel nevěděl, kde jsem už byla, ale my většinou nechodíme spolu, když jsme na nějaké výstavě nebo zámku. Každého z nás zajímá něco jiného, a tak se procházíme podle svého přání a vždy to dopadne tak, že mě manžel někde najde a zjistí, kam ještě chci jít, nebo se dohodneme, kde se sejdeme. Tentokrát měl s sebou dalekohled a většinu času strávil prohlídkou benáteckého okolí.

Ale abych se vrátila na začátek prohlídky zámeckého areálu. Hned vpravo za hlavní bránou se nachází bývalá strážnice s vězením. Pokračují hospodářské budovy, v jedné z nich bydlíval tajemník panství. Svůj dům zde měl i ředitel panství, ve svahu pod ním byly stáje pro koně. Bydlel zde také zahradník, který se staral nejen o park, ale i o menší oddělenou část, kde se pěstovala zelenina pro zámeckou kuchyni. Nechyběla ani prádelna, před níž bylo prostranství vhodně pojmenované „Plajch“ na bělení prádla. V podzemí jsou vinné sklepy, byla zde lisovna vína i s postranními výklenky na uložení sudů. Dnes slouží objekty obyvatelům města a návštěvníkům zámku. Je zde informační středisko, místnosti určené pro školní družinu, keramickou dílnu, rehabilitační středisko i dětského lékaře. Místo zahrady se skleníkem je dnes sportovní hřiště.

Při vstupu do areálu hlavní zámeckou bránou vás okamžitě zaujme krásné sousoší kojící Panny Marie. Stojí na mohutném soklu složeného z trojúhelníkových tvarů, hlavní nosný sloup je zajímavě ozdoben hvězdicovými otvory. Krásná je postava Panny Marie s Ježíškem, její úsměv vyzařuje jakési uklidnění a radost. Socha byla zhotovena pro hraběte Arnošta Bohumíra ze Schützen v roce 1714. Je jen škoda, že v současné době ji stíní poněkud vzrostlý strom.

Nalevo od této sochy je v zámecké zdi zasazena barokní kamenná výklenková kaplička s kašnou. Zadní stěna je zdobená, vršek je trojúhelníkový se soškou chlapce. Měl by to být Triton, syn boha moře Poseidona, tedy jakési spojení s vodou, která tekla z kašny. Byla z ní odebírána voda pro potřeby zámku, z venkovní strany sloužila benáteckým občanům. Pitná voda byla vedena z Jizery, čerpala se do staré vodárny již od druhé poloviny 16. století.

Nyní jsme u nejstarší budovy v areálu, před námi je kostel Narození Panny Marie, založený Janem z Dražic v roce 1349, tudíž je stejně starý jako město Nové Benátky. Byl postaven v gotickém stylu a patřil ke klášteru sv. Augustina řádu Cyriaků. Zničený kostel po husitském řádění opravil v 16. století Bedřich z Donína. Barokní věž postavil Arnošt Bohumír hrabě z Schützen, současně také prodloužil chrámovou loď. Po výstavbě východního zámeckého křídla se propojil kostel se zámkem. Ve 20. století se stavby ujal děkan Ignác Veselý a s pomocí občanů stavbu opravil. Vnitřek kostela jsem neviděla, ale měly by tu být čtyři oltáře z poloviny 18. století. Hlavní oltář tvoří obraz narození Panny Marie, po jeho stranách jsou sochy sv. Petra a sv. Pavla. Barokní oltář s vyřezávanou Kalvárií je lemován sochami sv. Jana a sv. Anny. V původní podobě se zachovalo sanktuárium s erbem pánů z Dražic. Pod kostelem je krypta, kde jsou pochováni někteří majitelé panství.

Mimochodem, všechny stavby v areálu byly v posledních letech restaurovány, všechny vypadají moc hezky. Jsou sladěny do stejného tónu, ať už barvou nebo stylem. I bývalá kočárovna, která se nachází nalevo od chrámu, je nově upravená. Dříve sloužila na ukládání kočárů a koňských postrojů.

S kostelem je spojený velký dlouhý objekt, který zámeckou budovu připomíná jen z části. Levá strana je bez zdobných prvků, je v ní umístěn městský úřad, pravá strana je již zámecká. Celé západní křídlo zámku je zdobené psaníčkovou rustikou z 16. století. Pokud se chcete dostat na hradní nádvoří, nesmíte, tak jako já, koukat na krásná psaníčka, ale vrátit se zpátky ke vstupu na městský úřad. Projdete průchodem a rázem se ocitnete v tom pravém zámeckém prostředí.

Zámek, jak si možná vzpomínáte, koupil koncem 16. století císař Rudolf II. Spojil tři svá sousední panství, brandýské, lyské a benátecké, a výrazně tím zvětšil svůj honební rajón. Benátecký zámek pojal jako lovecký a s tím souvisí i jeho výstavba. Východní křídlo zámku, které je dostupné z nádvoří, je ozdobeno figurálními sgrafity. Pokrývají celou stěnu v pěti pásech. Pod římsou je pruh ornamentální výzdoby. Dva vyšší pásy jsou pokryty mytologickými a náboženskými motivy. Je zde zobrazen Samson s Dalilou a Herkulovy hrdinné činy. Prostřední a nejspodnější pás znázorňuje náměty z panských honů. Jsou zde vyobrazeny různé způsoby lovu, štvanice se psí smečkou, chytání do sítí. A také zvířata běžně tenkrát lovená – černá zvěř, jeleni, zajíci, lišky i medvědi. Na levé straně je skupinka jezdců, mezi nimiž je prý vyobrazen císař Rudolf II., milovník nejen umění a vzácných předmětů, ale i lesů, zahrad a lovů.

Majitel Ignác Zikmund z Klenové se chtěl vyrovnat sousednímu vlastníku lyského panství Františku Antonínu Šporkovi. Ten velmi podporoval sochařskou dílnu Matyáše Bernarda Brauna, jehož sochy zdobí areál v Kuksu a v Lysé nad Labem. Proto se v benáteckém parku ocitly plastiky, sice ne Braunovy, ale jeho stylu podobné. Pravděpodobně vznikly v místní sochařské dílně Františka Adámka nebo u sochaře Jana Langa.

Sochy jsou vytvořeny z místního pískovce, jenž je sice vhodný na vytváření krásných tvarů soch, ale není odolný vůči času a povětrnostním vlivům. Originály všech soch jsou více či méně poškozeny. V zámeckém sklepení bylo proto vytvořeno lapidárium, kam byly svezeny sochy nejen ze zámku, ale i z města, kterým hrozila zkáza. Zahradu nyní zdobí jejich věrné kopie.

Pilíře brány vedoucí k části Obodř jsou ozdobeny alegorickými sochami Podzim a Zima. Branka vedoucí z parku nad vinný sklep je doplněna sochou Atlanta, nesoucího na zádech zeměkouli a Herkula, právě bojujícího se saní. Tyto sochy jsou kopie, můžeme si je ale porovnat s originály, sochy Podzim, Zima a Atlant jsou umístěny v podloubí zámeckého nádvoří.

Část zámku s podloubím, kde jsou umístěny původní sochy. I když již nejsou dokonalé, povětrnostní podmínky je trošku poškodily, přece jenom se mi líbily víc než jejich kopie. Omluvte odhozené cosi na snímku s Atlantem, já jsem prohlížela sochu a tohoto někým úmyslně odhozeného již nepotřebného, jsem si nevšimla. Kousek opodál byly koše, které jsme sami využili, nevím, proč tak nemohl učinit i onen dotyčný návštěvník. Socha je moc krásná, tak jsem snímek uveřejnila, nesmíte prostě koukat za ni, jen obdivovat její ušlechtilé tvary…

 

Na pravé straně zámeckého parku je zděný zahradní altánek. Má osm zkosených stran a byl kdysi ozdoben vázami a sochami. Ty již zde nejsou…

V průsečíku cest mezi altánem a zámkem je kruhová fontána s vodotryskem. Cestu lemují záhonky s mými oblíbenými afrikány a několik pěkných dřevěných laviček. Mnoho stejných se nachází po celém parku, v různých částech je možné si na chvíli sednou a pokochat se krásou soch, kašny nebo stromů.

V části parku, které dominují krásně vzrostlé stromy, najdeme tři pomníky. Padlým spoluobčanům v I. světové válce vytvořil památník sochař Josef Fojtík, na úpravě a umístění se podílel architekt Jiří Kroha. Odhalen byl 28. října 1928 za velké účasti místních občanů. Na pylonu jsou jména všech padlých benáteckých vojáků na různých bojištích světové války. 26. června 1932, v den 15. výročí bitvy u Zborova, byla u pomníku uložena schránka s pamětním listem a prstí z tohoto bojiště.

Opodál stojí pomník prezidenta T. G. Masaryka. Slavnostně byl odhalen v srpnu 1928, v roce 1939 byl ale uklizen před okupanty do depozitáře muzea. Na své místo byl znovu postaven v květnu 1945. O pár let později musel být znovu odstraněn, odhalen byl, jak jistě tušíte, v roce 1968. O dva roky později ho někdo v noci tajně rozebral a dodnes není jasné, kam busta zmizela…

Připomínkou pobytu Bedřicha Smetany na tomto zámku je jeho pomník v horní části zahrady. Na podstavci jsou dva letopočty, 1824 je rokem narození skladatele, 1974 rokem odhalení pomníku. Busta je kopií, originál vytvořil náš slavný sochař Josef Václav Myslbek. O pobytu skladatele v Benátkách se můžete víc dozvědět v pamětní místnosti místního muzea, v té místnosti, v níž při svém pobytu bydlel. Smetana současně s vyučováním Thunových dětí studoval v Praze kompozici, po třech letech Benátky opustil, a věnoval se koncertům, skládal skladby a v Praze založil klavírní školu. K hraběcí rodině na benátecký zámek se vracel, místo po něm převzala jeho budoucí manželka Kateřina Kolářová. Hrabě Leopold Thun podporoval skladatele po celý život.

Okružní cestou po zámecké zahradě jsem se dostala k několika schůdkům, a jsem opět u kostela. Cestička mě zavede kolem kočárovny a kašny k zámecké bráně. Vím, že jsem neviděla ani nepopsala všechno, co zdejší zámek nabízí, ale to už nechám na vás. Třeba si najdete cestu na benátecký zámek a prohlédnete si stálé nebo příležitostné výstavy v muzeu, které se nachází v druhém patře zámku. Nebo se jen posadíte v parku…

Já nyní projdu zámeckou bránou a po pár metrech jsem u Základní školy. Byla založena na konci 19. století jako škola měšťanská chlapecká. U vchodu je plaketa věnovaná zdejšímu rodáku Zdeňkovi Kalistovi. Psal podobné verše jako jeho přítel Jiří Wolker, později vědecké a vědecko-populární publikace z českých dějin. K historii měl blízko, studoval ji a přednášel jako docent na Karlově univerzitě. Významně se zasloužil o objevení českého baroka. V padesátých letech se stal jednou z obětí politických procesů, odsouzen byl na 15 let vězení, později se dočkal rehabilitace. Smutný osud, tak alespoň připomenutí jeho života…

Budova školy je nádherná a hodí se k místu, kde stojí. To ale nemůžu napsat o domě stojící naproti. Jistě mnozí poznáte, že stavitelem byl arch. Jiří Kroha. I v Mladé Boleslavi postavil několik objektů, ale na místech, kam se jeho díla hodí. Postavit tuto „rozevlátou“ širokou stavbu hned vedle budovy bývalé Okresní záložny hospodářské, se mi nezdá vhodné. Zvlášť, když kvůli této stavbě byly zbourány původní domy, které by jistě po rekonstrukci lépe zapadly do nádherného náměstí, nesoucí název Husovo. Stavba byla dokončena v roce 1926. Krohův Okresní dům měl sloužit úředníkům okresní samosprávy, ale ti se zde sešli pouze jednou, pak byl benátecký okres zrušen. Necelých dvacet let zde bylo umístěno Muzeum Novobenátecka, nyní je zde lékárna, ordinace zubních lékařů a pamětní síň Jiřího Krohy.

Secesní budova Okresní hospodářské záložny stojí hned vedle Krohova domu. Vlevo stával hostinec této instituce. Obě budovy byly postaveny v roce 1906. Nevím, proč byl hostinec zbourán, určitě to byla krásnější stavba než ta, co stojí místo ní. Ale vlastně vím, jen nechápu, proč zbourat hezkou hospodu a postavit novou záložnu, i kdyby ta původní byla snad nevyhovující svou velikostí a dokonce i vizáží. 

Před secesní budovou, na místě, kde kdysi stával pranýř, je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého. Ze čtyř soch tohoto světce ve městě se dochovala pouze tato. Na hranolovém soklu je datum 1693, socha je ale mladší a hlavu nemá původní. Socha bývala bílá, ale i zlatá, žlutá či šedivá, podle toho, kdo ji opravoval. V soklu je umístěna malá kaplička, která sloužila za relikviář a bývala v ní umístěna monstrance. Pod ní jsou alianční znaky hraběte ze Schützenu a jeho manželky Zuzany.

Uprostřed Husova náměstí stojí barokní stavba čtvercového půdorysu. Postavil ji kolem roku 1720 hrabě Ignác Zikmund z Klenové, nazval ji kaple Rodiny Kristovy, nebo se jí také říká kaple Přátelství Kristova. Lidé jí říkali pro svůj tvar „kafemlýnek“ a vedlejší studně „cukrpiksla“.

Kaple sloužila církvi do roku 1783, potom ji Josef II. zrušil. Zakoupil ji primas Ludvík Ferdinand Černý a věnoval městu. Po přestavbě sloužila městským úředníkům. Bylo zde i sídlo Občanské záložny, strážnice, veřejná váha i skautské klubovny. Dnes tuto krásnou stavbu zdobenou rohovými pilastry využívá Církev československá husitská. Vedle této bývalé radnice se na konci 19. století hledal zdroj pitné vody. Vrt byl 60 metrů hluboký, ale vody bylo málo. Studna byla obestavěna a stylově přizpůsobena radnici.

Při příjezdu na náměstí vidíme po pravé straně nádherné měšťanské domy. Nejkrásnější je dům nazvaný podle domovního znamení „U ryby“ nebo „U modrého kapra“ postavený v roce 1720 renesančním stylem s prvky baroka. Přízemí tvoří podloubí, na pilířích stojí zdobené průčelí. Atika je doplněna třemi sochami. Napravo je sv. Florián, uprostřed Madona s dítětem a nalevo sv. Jeroným. Sluneční hodiny zdobí postava Chronose, řeckého vládce času, a dětí s hvězdářskými přístroji. Uprostřed je domovní znamení, po stranách jsou motivy honitby a vinobraní. Nad okny jsou výjevy z Iliady a Odyssey, pod nimi symbolicky ztvárněné čtyři roční období.

Vysoký dům stojící vedle je bývalá Občanská záložna, první peněžní ústav ve městě. Dvouposchoďová secesní budova byla postavena roku 1905 místním stavitelem Josefem Podařilem. Fasáda je bohatě doplněna štukovou výzdobou. Dříve Občanská záložna vlastnila i sousední dům „U ryby“. Poslední ukázkou měšťanského stavitelství, o které se zmíním, je dům na užší straně náměstí. V jeho nice je umístěna socha Panny Marie s Ježíškem. Jistě stojí za alespoň krátké nahlédnutí, je kouzelná…

Opustíme náměstí a vydáme se uličkou k bývalé městské hradbě. Zde stojí děkanský kostel sv. Máří Magdalény, postavený Jindřichem z Donína na konci 16. století. Během třicetileté války byl zničen a poté přestavěn a barokně upraven. Vybavení kostela je barokní a rokokové. Na zdi je připevněna deska připomínající vlasteneckého básníka Věnceslava Rába.

Na dohled od tohoto kostela je krásná budova tělocvičné jednoty Sokol. Jednota vznikla v Benátkách až dlouho po založení organizace, cvičilo se v hostinci, na zahradě nebo v lázních. Lidé házeli do pokladniček mince, sbíralo se po malých částkách, z různých příspěvků a darů, až se podařilo sehnat dostatečný obnos. Základní kámen nové tělocvičny byl položen 21. dubna 1907 a za neuvěřitelných 125 dní se konalo slavnostní otevření nové sokolovny. Je postavena na místě, kde v 16. století stával sborový dům Jednoty bratrské. Stavba byla navržena a postavena místním stavitelem a benáteckými řemeslníky. Slavnostního otevření se zúčastnili nejen cvičenci, ale i pěvecký sbor pražského Sokola. Historická událost byla spojena s lidovou veselicí pořádanou v zámeckém parku.

Nyní sjedeme Podoleckou silnicí do centra Starých Benátek a zastavíme se u kostela Nanebevzetí Panny Marie, stojící na místě první církevní stavby ve městě. Doba vzniku se odhaduje na 13. století, kostel přežil husitskou i třicetiletou válku. Původní stavba byla dřevěná na kamenné podezdívce. Kostel nebyl udržován, protože se nacházel ve Starých Benátkách, postupně chátral, až se zřítil. O tři roky později byl postaven dnešní zděný kostel. Je obklopen hřbitovem s několika krásnými náhrobky a je tu i márnice s pěknými dřevěnými vraty a kováním. Zkřížené kosti a lebka určují poslání této menší, ale velmi pěkně postavené stavby.

Poslední zastavení nás čeká kousek za křižovatkou na Pražské ulici, kde stojí jednopatrová radnice postavená v roce 1908 v secesním stylu. Staré Benátky se od poloviny 19. století rozrůstaly, vznikaly tady důležité továrny. K stávajícímu pivovaru se sladovnou z 16. století přibyl roku 1869 panský cukrovar s železniční vlečkou. Jez na Jizeře poháněl Velký a Malý mlýn na obou březích řeky a umožnil vybudování vodní elektrárny v roce 1892 a vznik továrny na umělé brusivo. Rozvoj hospodářství a tím i města ale chtěli obecní radní doplnit povýšením na městys. Žádosti posílali k Zemskému zastupitelstvu Království českého, ale doporučit ho mělo okresní město, v tomto případě Nové Benátky. Ty ale měly zájem o sloučení obcí, tudíž žádost nedoporučili. Spor vyřešili Němci, jak jsem psala hned v úvodu, sloučili obce a Starým Benátkám se uzavřela cesta k samostatnosti. Z této doby zůstal secesní dům, sídlo staroměstských zastupitelů i starobenáteckého poštovního úřadu. Po sloučení obcí budovu využívaly děti, ať už škola nebo sídlo Domu dětí a mládeže.

Starými Benátkami a jeho památkami, které uvidí každý návštěvník města, protože leží přímo u hlavní silnice, končím dnešní procházku za historickými zajímavými objekty. Benátky nad Jizerou jsou sice menší město, ale mají bohatou minulost, nabízejí mnoho krásných objektů. Nikdy je neprojdete celé, vždy objevíte něco nového, zajímavého. Zvláště zámek a jeho okolí s krásným náměstím nabízí zklidnění a odpočinek. Já si město s Jiřinkou v mysli prošla několikrát…

Literatura – Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Wikipedie

Oficiální stránky města Benátky nad Jizerou

Fotografie – mé vlastní