Na závěr vánočních fotek přidám několik z naší zahrady. Po velkém dešti využili kosáci kaluž k předvánoční očistě svých pírek a velmi si užívali rochnění ve vodě. Proplouvali kaluží, vyskakovali do výšky, honili se, prostě si hráli. 
Rozhodla jsem se, že odtajním našeho nového hlídače. Dostávám na něj dotazy, tak nabízím několik fotek. Nejsme ti, kteří zdokumentují vše co vidí, ale Ferbíka štěněčí život jsme si zaznamenali. Nyní je už velký, jak uvidíte z fotek.
Jinak můžu říct, že ačkoli to není náš první pes, máme již jisté zkušenosti s boxery, Ferb nám připadá jako úplně jiné plemeno. Je ale fakt, že jsme měli feny, nyní máme psa a rozdíl je to tedy značný. Byli jsme zvyklí, že obě naše dámy, Fanynka i Cirinka, reagovaly na naše pokyny bez jakýchkoli protestů, s radostí plnili vše, co jsme si přáli, ať už v zájmu jejich i našeho bezpečí. Ferb ale ne, od malička kouká, co by kde vyvedl. Neustále něco žral, samozřejmě to, co nesměl, ať už kameny, hlínu, rostliny… Byl problém ho uhlídat, aby si neublížil. Nyní je to kapánek lepší, učíme ho se pohybovat na zahradě, nejprve dokonce na vodítku, protože nereaguje na naše pokyny, i když ví, co znamenají. Je to zbojník, zkouší, co si může dovolit, zda mu dovolíme vše k jeho spokojenosti. Je jak neřízená střela, lítá jak splašený, po hlavě se vrhá do keřů, vyhrabává díry, přelézá ploty, takže je manžel neustále zvyšuje. Oblíbil si jedovatý brslen a juku, divím se, že se ještě neotrávil. Ani větvičky rakytníku mu nevadí. Brslen je ale jednička, válí se v něm, trhá větvičky. Ale musím říct, že už je to s ním lepší, hlavně když je sám s manželem. Jak se objevím já nebo děti, předvádí se…-:) Jen doufáme, že ve zdraví prožije další měsíce, než se vyklube ze štěněčí doby. Ale hlavní je, že hlídá, což je velmi potřeba…
Jak můžete z fotek vidět, jeho největší zájem je, co by mohl rozkousat, kam se vrhnout do záhonu, nezastaví ho ani betonový obrubník, pichlavý keřík. A vyfotit ho v klidu je dost velký problém. Když se zastaví, tak jen na pár vteřin…
Ještě pár slov k jídlu. U něj platí, jak k dílu, tak k jídlu. Živelnost se projevuje i v době krmení. Vrhá se mísu s chutí a rychle do něj vše padá. Dostává zatím pořád čtyřikrát denně, dvě jídla menší s mléčnými výrobky – bílý jogurt, žervé, tvaroh, kyška, občas ovoce, semínka. A dvě porce s masem – těstoviny, rýže nebo rohlíky, spařené ovesné nebo i jiné vločky a pak nastrouhanou směs čerstvé nebo občas vařené zeleniny, co mám k dispozici. A hlavně maso, jakékoli, střídám to, většinou syrové, ale také vařené, hlavně když mám kosti. A přidáváme vitamíny, vápník a pivovarské kvasnice, také žloutek, panenský olej, semínka. Ale stejně nejraději čichá ke kapsám, zda tam nejsou piškoty, které dostává, když splní povel…
Pro ty, co se ptají, jak se daří naší kočičce, přikládám dvě fotky. Je už v pořádku, ale ven může až ve čtvrtek. Chvílemi, tedy když nás nepřivádí k šílenství svým naříkáním, že chce ven, lehává na parapetě, kde na ní svítí sluníčko. Po dvou operacích a měsíčním léčení se my i Fanynka nemůžeme dočkat, až vyběhne na zahradu a do lesa. 
