Recept mám od Jiřinky, kterou mnozí znáte z internetového časopisu Čekanka. Po celý týden mého pobytu na ostravském Mistrovství Evropy v krasobruslení se o mě vzorně starala a přivezla jsem si od ní několik receptů. Je vynikající kuchařkou, ale i cukrářkou, její metrový dort byl výborný a vtipně vymyšlený, recept s jejím svolením zde uveřejním. Reportáž o mistrovství najdete na stránkách http://www.cekanka.tkweb.cz/,recept na dušené vepřové, které chutná ale jako pečené, vám nyní s Jiřinčiným laskavým svolením nyní nabízím.
Suroviny – asi 1 kg vepřové krkovice nebo plecka, 2 větší cibule, sádlo, sůl, mletý pepř, kmín
Postup – maso očistíme a nakrájíme na kostky, osolíme a opepříme. Cibuli nakrájíme na kostičky, poprášíme kmínem a troškou soli a na sádle vše opečeme dozlatova. Pak na cibuli vložíme maso, orestujeme ho, maličko podlijeme vodou a přikryté dusíme. Občas poléváme šťávou a podléváme horkou vodou. Když je maso skoro měkké, pokličku sundáme a maso necháme opéct.
Jiřinka takto připravuje i pečeni v celku, kdy celý kus masa okoření, opeče ze všech stran a postupuje stejně jako u masa krájeného. Vykostěná pečeně nebo panenka se pak podává s přílohou, ale i jako studený nářez při slavnostních příležitostech. 
No, Alenko, to tedy moc děkuji za uveřejnění. Nenapadlo mě, že bys ten můj recept na Tvých stránkách uveřejnila.
Já jsem to zdědila po babičce i mamince, u nás jsme vepřové maso upravovali pouze tímto způsobem, nikdy jsme je nepekli v troubě, jak to možná většina kuchařek dělá. Tímto způsobem zřejmě upravovaly maso havířské ženy na Ostravsku. A všichni muži v naší rodině od dědečka až po mé vnuky to tak mají moc rádi jak jako hlavní jídlo, tak i na studeno namazat výpek na chleba nebo bagetu a nahoru položit plátky masa. Oblíbená svačinka do zaměstnání i do školy to byla a stále je.
My jsme preferovali ty větší kousky masa, případně celý blok kotlety bez kostí nebo i kýty či vepřové panenky, to je vhodné jako nářez na studené mísy. Hlavně je podstatné nechat nakonec vydusit tu vodu a nechat maso opéci, aby chytilo patinu jako kdyby pečeného.
Takže, Alenko, díky. Ostatně možná nejsme samy, třeba to tak dělají i další.
Jiřina
Milá Jiřinko,
vždyť jsem říkala, že tvůj recept vyzkouším, a když se mi to povede, uveřejním ho. Kdyby se příprava nepovedla, prosila bych tě o radu, kde jsem udělala chybu. Maso bylo trochu jiné, ale to bylo tím, že jsem použila libové plecko, měla jsem málo výpeku. Ale nechtěla jsem, aby bylo maso tučnější, když jsme na to byli jen sami dva a já raději libovější.
Ještě se chystám na další tvoje recepty, mám napsané placky a koprovku, ale kdy, to nevím. Jen kdyby se to mé trápení chýlilo ke konci…
Jiřinko, zapomněla jsem moc poděkovat za krásné doplnění informací k receptu. Věřím, že ho vyzkouší i další kuchařky, pokud tak již nečiní…
Alenko, jsem si vědoma, že ses zmiňovala o zveřejnění tohoto mého receptu na Tvých stránkách. Jenže já to mám stále za takovou samozřejmost, že když jsem si jej přečetla a viděla i fotografii, tak mě to stejně překvapilo.
To množství výpeku též závisí na množství sádla, které pod maso dáme. Já dávám sádla vždy více, protože je potom zpravidla používám jako podklad na studeno k podmazání chleba či bagety pod plátky masa při přípravě těch svačinek, jak jsem se už zmiňovala, tak abych s jeho množstvím vystačila.
Na Tvé fotografii je vidět, že se povedlo, předpokládám, že i chutnalo.
Jiřina
Jasně, že chutnalo, bylo vynikající a i rychle hotové. V troubě by to trvalo daleko déle. Jen nějak rychle zmizelo…