Dnes máme svátek sv. Martina, známého  svou misijní činností ve prospěch křesťanství.  A také patrona hus, protože husy prozradily jeho úkryt, když nechtěl přijmout biskupský úřad. A tak se mnohde pečou husy, doplňují knedlíky s různě upraveným zelím. U nás to není jiné, ale zvolila jsem menší díly, koupila jsem husí prsa.

Včera večer jsem si maso připravila. Prsa omyla, osolila, vložila do pekáče s poklicí a zalila asi litrem mléka. Takto připravenou husu jsem dala do ledničky. Ráno jsem maso omyla pod studenou tekoucí vodou, osušila a znovu osolila a hustě posypala kmínem. Větší vidličkou jsem celý povrch propíchala, aby lépe vyteklo husí sádlo. Prsa jsem položila kůží na dno pekáče, podlila asi třemi lžícemi vody, přiklopila pokličkou a vložila do trouby rozehřáté na 100 stupňů. Po dvou hodinách jsem přidala teplotu na 150 a pekla další dvě hodiny. Je těžké vydržet celou dobu neotevřít troubu a podívat se, jak se maso peče, z trouby se line velmi vábivá vůně. Ale je to zbytečné, husa nic nepotřebuje…

Po čtyřech hodinách pečení jsem sundala pokličku, maso jsem otočila, bylo krásně měkké. A dala jsem ho zpět do trouby a nechala  při teplotě 200 stupňů dopéct. Pak jsem pekáč vyndala, maso otočila a lehce odstranila kost. Ponechala jsem ho ještě 5 minut v klidu, pak teprve krájela na plátky.

Jen škoda, že sníh nepřišel na Svatého Martina, jak praví pranostika, ale byl u nás o den dříve. Ale další lidová moudra – na sv. Martina bývá dobrá peřina a kouřívá se z komíma – jsou letos platná. Nemáme sice pravé Svatomartinské víno, ale i to naše je moc dobré a skvěle doplňuje chuť pokrmu.