Vařila jsem podle Jiřinčina receptu, jak jsem si ho poznamenala, když jsem byla u ní. Dávala jsem čerstvý kopr, Jiřinka sterilovaný. Ale i když byla dobrá, Jiřinka ji měla lepší…
Suroviny – 250 ml smetany na šlehání, necelý kelímek od smetany vody, 1 lžíce hladké mouky, kopr, sůl, cukr
Postup – smetanu smícháme s vodou, v části rozmícháme mouku a vlijeme do horké tekutiny. Povaříme za stálého míchání, dochutíme solí, cukrem. Sterilovaný kopr přidává Jiřinka po 10 minutách varu, já jsem čerstvý přidala až nakonec, současně s pár kapkami octu.
No, Alenko, tomu, cos tam napsala, se mi nechce věřit. Každopádně děkuji za pochvalu.
Ona koprovka je hodně oblíbený pokrm mého mladšího vnuka Ondry, už párkrát mě požádal, abych mu ji uvařila. A pobaví mě vždy, když při vaření zaregistruje její aroma a zareaguje slovy „Už ji cítím, to voní.“. A přiznám se, že mně chutná též.
Nevím, v čem by mohl být rozdíl, navíc, když Ty jsi ji připravovala z čerstvého kopru, což by mělo být spíš kladem. Snad v tom dochucení do sladkoslanokysela, což v tom sterilovaném už je přiměřeně namícháno?
Moc ráda jsem si Tvá slova přečetla. Mějte se všichni moc pěkně!
Jiřina
Jiřinko, klidně věř. Byla lepší, alespoň jak si její chuť pamatuji. Já myslím, že to bylo koprem. Sterilovaný, jak píšeš, je v ochuceném nálevu. V zimě vyzkouším omáčku ze sterilovaného, nyní jsem ráda za čerstvý. Na trhu měli moc krásný, voňavý, neodolala jsem.
Zdravím do Ostravy a souhlasím s Ondrou, vůně koprovky se linula i před dům. I u sousedů věděli, co vaříme…