Nadúroda jablek, bohužel i vos a sršňů, mě přinutila oprášit dávno nepoužívaný postup při zavařování jablek do závinů nebo jiných koláčů.

Nejdříve jsem si připravila vyšší sklenice s víčky na šroubování. Omyla je v myčce, víčka v horké vodě s jarem, pak opláchla a dosucha vytřela. Jablka jsem omyla, rozčtvrtila, oloupala, vykrájela jádřince a vkládala do studené vody s trochou rozpuštěné kyseliny citronové, aby příliš nezhnědla. Potom jsem vodu slila a jablka nastrouhala nahrubo. Do sklenic jsem je vkládala postupně a každou vrstvu jemně  stlačila, aby byla potopená ve vlastní šťávě. Po naplnění sklenic jsem omyla a dosucha vytřela okraj lahve, zavíčkovala a vložila do zavařovacího hrnce. Sterilovala jsem 25 minut při 85 stupních. Je třeba dodržet vyšší teplotu a delší dobu než u kompotů, protože jablečné řezy nejsou doplněny cukrem ani nálevem. 

O tom, jak zavařuji pro vnučku přesnídávky jsem již psala. Vzhledem k tomu, že se mi až tak moc nelíbí zavařené ovoce, zkusila jsem jiný postup, mražení. Vycházím z toho, že takto ošetřené ovoce neztrácí tolik vitamínů.

Měla jsem k dispozici rybíz a višně. Obojí je ovoce dosti kyselé. Rybíz jsem odšťavnila na robotu, višně vypeckovala. Na kilo ovoce jsem přidala 150 g moučkového cukru a řádně rozpustila. Pak jsem naplnila všechny silikonové formičky, které mám doma. Do každé se vešla jedna naběračka ovoce. Nádobky jsem naskládala na plech a nechala zmrznout. Poté jsem obsah vyloupla, každou zvlášť zabalila do folie a uložila do větší nádoby s víkem.

Na jednu porci příkrmu je toho asi málo, ale dcera si k tomuto ovoci přidá nastrouhané jablíčko nebo jiné ovoce, třeba i mrkev. Chvilku vše povaří a přesnídávka bude hotová. Záleží také na tom, jak se to mé snažení bude Moničce zamlouvat, to zjistíme za měsíc. Ale předpokládám, že ovoce bude chutnější a zdravější než prodávané výživy. Přídavek jiného ovoce ztlumí kyselost ovoce zmraženého a tak si myslím, že bude to naše mrně spokojené. 

Suroviny – višně, cukr krupice nebo krystal, rum

Postup – višně zbavíme stopek, omyjeme a necháme okapat. Do čistých malých skleniček vkládáme višně, na jednotlivé vrstvy nasypeme asi lžičku cukru a potom vše zalijeme rumem. Uzavřeme sklenici a zatřepeme s ní, otevřeme a přesvědčíme se, že jsou všechny višně zalité rumem. Většinou bývá některá venku nad hladinou a pak by obsah začal plesnivět. Vyndáme přebývající plody, uzavřeme a uložíme alespoň na měsíc. Poté můžeme  použít rumové višně na ozdobu nebo je přidáme do čokoládového moučníku. 

Dělala jsem ho poprvé, nevím, zda se nezačne kazit, ale předpokládám, že vydrží. Zatím ho mám v ledničce, ale vzhledem k množství cukru by neměl být problém s jeho trvanlivostí.

Přípravu jsem rozdělila na dva dny. První den jsem otrhala  bobule z hroznů. Odvážila 1 kg, rukou trochu rozmačkala, ale ne moc, jen lehce. Zalila 1 litrem převařené horké vody a přidala jsem 1 lžičku kyseliny citronové. Promíchala a nechala přikryté utěrkou do druhého dne.

Rybíz s nálevem jsem druhý den přecedila a trošku vymačkala, ale jen opatrně, ne úplně, aby nebyla šťáva zakalená. Pak jsem šťávu odměřila, do 1 litru jsem vmíchala 1 kg cukru a nechala za občasného zamíchání rozpustit. Sirup jsem nalila do vymytých sklenic, zavíčkovala a uložila do chladu. 

Vařila jsem přesnídávky poprvé pro svou vnučku.  Načetla jsem rady na internetu a ve svých kuchařkách o zavařování. A vybrala jsem postup, který popíši. Nevím, jestli se náhodou nezačnou kazit, ale domnívám se, že by neměly. Chuťově jsou moc dobré, všichni jsme ochutnali.

Kilo jahod jsem omyla a rozmixovala. Nalila do hrnce, přidala 150 g cukru a po uvedení do varu vařila za stálého míchání 5 minut. Potom jsem přesnídávku nalila do malých skleniček od jogurtů. Skleničky jsem vložila do vyššího hrnce, ve kterém jsem měla již trochu vařící vody. Pak jsem dolila tolik teplé vody, aby byly skleničky ponořeny. Po uvedení do varu jsem vařila 20 minut. Pak jsem naběračkou část vody odlila a skleničky pomocí chňapky vyndala na prkénko. Po vytažení byla víčka vyklenutá vzhůru, pak postupně klesla.

Asi je možné zavařit jahody i bez cukru, ale nám se zdálo, že nejsou dost sladké a že by je Monička nemusela jíst. A také se cukrem otupí jejich kyselost. Jiné ovoce, hlavně jablka, již udělám bez cukru. Úplně jsem zavrhla doporučovaný pudink na zahuštění. Je to zbytečné, výživa není řídká, a navíc sterilovat škrob se mi nezdá příliš vhodné. Když už by někdo trval na pudinku, ať raději zvolí čistý škrob, maizenu nebo solamyl, vyhne se barvivům.

Mé snažení mi zanedlouho zhodnotí Monička,  ta bude mít hlavní slovo. Ale to si musím ještě pár dní počkat…

Měla jsem hodně černého rybízu, zkusila jsem ho zpracovat zastudena, pouze našlehat s cukrem. Nevím, jak dlouho vydrží, ale předpokládám, že v ledničce a v menších skleničkách by měl vydržet dlouhou dobu. Kdo má rád černý rybíz, jistě si s ním v krátkém čase poradí. Já ho přidávám do jogurtů, obilných kaší, pudinků nebo ke zdobení moučníků, třeba vdolků, omelet, palačinek. Nemusím dodávat, že všechny vitamíny v takto upraveném džemu zůstanou.

Jen cukr trochu tento recept kazí. Ale ovocným bych ho nenahrazovala, více tohoto cukru také není zdravé. A med změní chuť ovoce, komu nevadí, může použít. Ale je třeba si uvědomit, z jakých cukrů se med skládá, moc si nepomůžeme. Kdo má rybízu málo a ví, že ho brzy spotřebuje, může dát cukru méně. Já jsem dala  poloviční doporučované množství, myslím, že to stačí a džem se nezkazí. Klasický poměr je kilo rybízu na kilo cukru, záleží na každém, jak si množství upraví dle svých priorit.

Postup – rybíz propláchneme v několika vodách a otrháme ze stonků. Pak ještě propláchneme na sítku a necháme okapat. Vytáhla jsem několik let nepoužívaný elektrický šlehač a vložila do něj půl kila rybízových bobulek a 250 g moučkového cukru. Uvedla v chod a 5 minut šlehala. Pak jsem hmotu naběračkou lila do menších skleniček, uzavřela a uložila do chladu.

Někdo by možná použil k přípravě mixér, ale mně se to nezdá vhodné. Nechtěla jsem, aby se zrníčka ztratila, mám ráda, když jsou v džemu, nevadí mi, naopak. Šleháním se uvolní slupky a šťáva a tak mi to vyhovuje. Komu vadí zrníčka, může mixovat nebo rybíz protlačit strojkem a pak použít čistou šťávu. Ale chuť bude trochu jiná, myslím, že trochu nahořklá nebo spíše trpká. 

Povidla máme u nás moc rádi a každý rok si je pečeme. Příprava povidel trvá několik hodin, záleží na druhu švestek, kolik obsahují vody, někdy jsou za pět hodin, někdy i za sedm. Výhodu této přípravy je v tom, že se nemíchají, nemusíte si jich všimnout, udělají se bez našeho přičinění.

Do jednoho velkého pekáče si připravte 3500g švestek, které na masovém strojku rozemelte. Pak přidejte 500g cukru. 250ml octu a vše opatrně promíchejte. Pak se nechá směs celý den odpočinout v ledničce. Můžete si dopředu připravit i více pekáčů, nic se jim v chladu nestane, měli jsme je takto připravené i tři dny. Je to lepší než nechat švestky, které jsou většinou na povidla hodně vyzrálé, volně, některé to nemusí přežít…

Troubu je třeba rozehřát na 200 stupňů, pak vložíme velký pekáč s ovocem a když začnou bublat, postupně snižujeme teplotu, většinou stačí 150 stupňů. Prostě tolik, aby se švestky pekly, ale zbytečně jsme neplýtvali proudem nebo plynem. Po takových pěti hodinách je začneme více sledovat. V žádném případě nesmíte do nich sáhnout a promíchat, pouze pekáč trochu nakloníte, a když uvidíte tekutinu, budete v pečení pokračovat. U hotových není po stranách žádná šťáva, ale pozor dejte, aby se vám nespálily, raději je vytáhněte z trouby dříve. Pak je lžící vkládáme do větších sklenic, po otření okrajů na povrch nalijeme trochu rumu a uzavřeme. Sklenice neotáčíme. 

Tuto marmeládu jsem nevařila já, ale dostala jsem ji od naší sousedky. Oni mají hodně černého rybízu a tak ji vařívá každý rok. Postup má trochu jiný než mám já, ale řekla bych, že se hodí právě na tento druh rybízu. Marmeláda je moc dobrá, krásně voní po rybízu a nemá pro někoho nepříjemnou vůni tohoto velice zdravého ovoce.

Na marmeládu budeme potřebovat bobulky černého rybízu, cukr, pektogel a trochu vody. Otrhané rybízové hrozínky opláchneme v několika vodách, necháme okapat a pak otrháme jednotlivé plody. Vložíme je do hrnce, zalijeme trochou vody a rozvaříme. Vody dáme tolik, abychom pak mohli vařené ovoce propasírovat  a zbavit se zrníček. Nyní odvážíme množství a na 1 kg ovoce dáme asi 800g cukru a 1 sáček pektogelu. Když máme méně ovoce, ubereme i přidávané suroviny. Přivedeme k varu a 10 minut povaříme. Naplníme do čistých a suchých sklenic a uzavřeme.

Výhodu tohoto postupu vidím i v tom, že se dá lehce zpracovat menší množství ovoce, odpadá lisování ovoce při získávání šťávy a tím i úspora času a práce s mytím strojku. Jen je třeba být opatrný při pasírování, ovoce je velmi horké.

Také ke mně doputoval po internetu recept na pečený čaj. A protože jsem čajová a běžně si vařím čaj ze sušeného ovoce, tak jsem vyzkoušela i pečený. Dělala jsem ho z rybízu, malin, jahod a zbytku višní, které se mi nevešly na koláč. Višní bylo jenom trochu, ale ostatního ovoce jsem měla dostatek a tak jejich poměr byl stejný.

Na jednu dávku jsem odvážila 2 kg ovoce. Jahody jsem pokrájela, ostatní nechala v celku. Přidala jsem šťávu ze dvou citronů a 1 kg cukru. Cukru jsem dala víc, protože jsem čaj nechtěla sterilovat. Kdo dá cukru méně, musí po nalití do  sklenic sterilovat, aby se mu výrobek nezačal kazit. Vše jsem promíchala a dala do většího pekáče. Troubu jsem rozpálila na 180 stupňů a pak vložila pekáč. Když začal obsah bublat, snížila jsem postupně teplotu, tak aby se ovoce peklo, asi na140 stupňů. Nechala jsem v troubě 50 minut a pak sběračkou lila do čistých sklenic. Na povrch jsem přidala asi lžíci rumu a uzavřela.

Nechala jsem si trochu na ochutnání v hrníčku. Můžu říct, že je to opravdu moc dobré. V neděli ráno, na snídani, kterou dělá tradičně manžel, dal do hrnku dvě lžičky ovoce a zalil vroucí vodou. Odpoledne jsem to samé udělala se studenou a kostkami ledu. V obou případech vynikající. Myslím, že se může kombinovat různé ovoce, podle toho, kdo co má. Určitě vyzkouším i jiné kombinace, počkáme, co se nám urodí…

Bez sterilování zavářím hlavně jahody, které jsou hodně měkké a po sterilování mi připadají rozvařené. Dále tento postup využívám při zaváření kompotů z drobného ovoce nebo toho, kterého mám málo a nevyplatilo by se použít zavařovací hrnec. Nedávno jsem takto zavařila zbylé kostky ananasu, které bych jinak musela vyhodit.

Postup je jednoduchý, ale vyžaduje rychlost při přípravě a musíme dbát dost důkladně na čistotu všech věcí, které použijeme. Nejlepší je, když můžeme požádat někoho o pomoc, aby ovoce bylo co nejdříve ve sklenicích uzavřeno. Ve dvou to jde přece jenom lépe 🙂

A nyní jak na to. Ovoce očistíme, omyjeme a osušíme nebo necháme okapat. Vybíráme jen nepoškozené a vyzrálé, ale ne měkké. Na nálev si připravíme 1 litr vody a 500g krupicového cukru. Přidáme také kyselinu citronovou, tady záleží na druhu ovoce, které máme. Na jahody dávám 1 rovnou lžíci. Udeveme za občasného míchnutí do varu a asi 2 minuty povaříme. Nevypínáme, ale do horkého nálevu vsypeme připravené ovoce. Záleží na druhu, jahod jsem dávala 1,5 kg. Nemělo by být namačkáno, množství odhadneme podle velikosti ovoce. Pak necháme v horkém nálevu, někdy se začne po chvíli opět vařit, ale většinou ho ovoce natolik zchladí, že k tomu nedojde. Ale to nevadí, nyní jen hlídáme, jak ovoce měkkne. Jahody budou dříve než třeba ananas, je třeba je hlídat a čistou lžicí zkusit, zda je již ovoce měkké. U jahod to trvá asi 5 minut, je to rychlé. Nyní nastává nejdůležitější část, při které doporučuji využít pomocníka. Hrnec s ovocem a nálevem přeneseme pryč z kamen a do připravených sklenic, lepší jsou menší, vkládáme lžicí ovoce i s nálevem. Použijeme zavařovací trychtýř, abychom si neumazali okraj sklenice a nezdržovali se čistěním. Váš pomocník ryhle odebere plnou sklenici a ihned ji opatří víčkem a obrátí dnem vzhůru. Je třeba, aby vše proběhlo co nejrychleji, aby bylo ovoce i s náleven co nejteplejší. Po naplnění  a uzavření sklenic vám zbyde i trochu nálevu, ten u nás využíváme jako sirup do vody. Když vím, že budu ještě dělat další várku ovoce, znovu můžu nálev využít. Doplním jen tekutiny i přísady a můžu znovu zavařovat. Studené kompoty takto zavařené uchovávám v chladné místnosti, kdo nemá sklep, pak raději v ledničce. Nikdy nedošlo k tomu, že by se kompot zkazil, ale opatrnost je na místě, bylo by jistě škoda, kdybychom o tuto dobrotu přišli.