Archiv rubriky: Výstavy

Korunovační klenoty v evropských dějinách

Nabízím vám reportáž z výstavy, kterou jsem spolu s paní Jiřinkou navštívila při svém pobytu v Ostravě při příležitosti Mistrovství Evropy v krasobruslení. Jiřinka také napsala úvod o své Ostravě, já vás provedu některými korunovačními klenoty, tedy převážně korunami. Omluvte, prosím, zhoršenou kvalitu u některých fotek, s bleskem se fotit nesmělo a skleněné vitríny velmi často bránily lepšímu záběru. Ale i tak si myslím, že si budete moci prohlédnout a poznat i některé exponáty, které nejsou příliš známé. A připomenout si ty, které znáte a znovu se pokochat jejich krásou.

Královské a císařské koruny byly znakem světské a duchovní moci panovníka. Vyjadřovaly spojení panovníka s Kristem nebo jiným nejvyšším bohem, který mu korunou předával moc. Rituál používání koruny pochází ze starověku. Používal se diadém, vavřínový věnec, přilba nebo čelenka. Od dob Karla Velikého se používaly uzavřené koruny překlenuté jedním nebo více oblouky. Legitimitu panovníkovi propůjčovala teprve řádně provedená korunovace jedinou správnou korunou na jediném správném místě a jedinou osobou k obřadu oprávněnou.

Výstava korunovačních klenotů s názvem Korunovační klenoty v dějinách světa je v Muzeu města Ostravy zorganizována a považována jednak jako završení loňských celoročních oslav sedmistého výročí narození Karla IV., ale zároveň jako zahájení významné ostravské události, v jejímž znamení bude město celý letošní rok prožívat. Letos totiž uplyne 750 let od první písemné zmínky o Ostravě, kterou je listina datovaná k 29. listopadu 1267, i když zřejmě historie osídlení je mnohem starší.

Vzpomínám si na dobu před padesáti lety, když se připomínalo 700 let města Ostravy. Tehdy byla ta sedmistovka připomínána všude možně a nepřehlédnutelně. Byla organizována řada výstav, různých akcí pro veřejnost, besed, vydání knih a brožur, na různých plakátech a poutačích, ve výlohách prodejen, dokonce i ručníky a závěsy byly touto číslicí potištěny. Nevím, kdo by si asi dal do bytu takový závěs, ale vzpomínám si, že v kancelářích našeho podniku jsme tyto závěsy měli. Nebylo divu, byl to podnik zabývající se distribucí a prodejem textilního zboží, tak jsme šli příkladem.

A najednou je padesát let pryč a je tady další významné výročí. A právě výstava korunovačních klenotů se prolíná s těmito dvěma významnými výročími, jak je uvedeno výše, a je považována za první z akcí, kterých bude ve městě po celý letošní rok nespočet.

Výstava nebyla doprovázena odborným výkladem, ale využily jsme možnosti popovídat si s jednou zaměstnankyní muzea vykonávající zde dozor a dozvěděly jsme se docela dost zajímavého. Klenoty byly Muzeu města Ostravy zapůjčeny klenotnictvím Abeler z německého města Wuppertal, kde je vyráběl jeho dlouholetý majitel téhož jména. Jeho celoživotním koníčkem byla výroba replik korunovačních klenotů. Mají jich tam celkem 160 a jsou zamčené v trezoru a nepřístupné veřejnosti. Ostravskému muzeu jich klenotnictví zapůjčilo 83. Klenotník a umělecký zlatník při jejich vytváření vycházel z fotografií nebo kreseb, a i když jsou to kopie, většina jich je vyrobena ze zlata a na jejich ozdobu byly použity nejen umělé kameny, ale také diamanty.

Repliky korunovačních klenotů jsou v takovém množství představeny úplně poprvé na světě. Jsou zde vystaveny repliky od nejznámějších královských korun evropských panovnických rodů, šperky zdobící vladaře známých říší z Asie, panovníky Ameriky či různých afrických kmenů. Je zde vystavena např. i replika zlaté koruny Inků. Je zde vystavena i replika koruny Karla IV., kterou byl korunován římsko-německým králem. Jsou zde vystaveny koruny dosud vládnoucích panovníků Velké Británie včetně repliky žezla s největším broušeným diamantem na světě nazvaným Hvězda Afriky, rakouská císařská koruna doplněná o jablko a žezlo, a také koruna císařovny Sissi, a další a další.

Přestože výstava trvá již někdy od prosince, byly jsme udivené, že zde bylo plno návštěvníků, a při rozhovoru nám ona zaměstnankyně potvrdila, že tak to tam vypadá stále. Exponáty jsou doplněny fotografiemi nejznámějších evropských korunovačních katedrál i fotografiemi evropských královských dynastií.

Stará radnice na Masarykově náměstí v Ostravě. Sídlo Ostravského muzea.

Masarykovo náměstí v Ostravě je vydlážděno žulovými dlaždicemi. Do dlažby bylo vsazeno třicet mosazných desek s nejvýznamnějšími letopočty v dějinách města. 

Ze slavných míst, kde se prováděly korunovace, jsem vybrala hrad Wawel, nejslavnější místo polských dějin, ležící něco přes 100 km od Ostravy. Královský hrad  byl více než půl tisíciletí sídlem polských králů. Je brán jako polský národní symbol, historicky nejdůležitější polský hrad. Boleslav Chrabrý ho postavil na počátku 11. století. Dnes je na hradě muzeum. Můžeme vidět reprezentační a soukromé komnaty, zbrojnici i pokladnici. V ní je uložen, mimo jiných skvostů, korunovační meč polských králů. Za prohlídku stojí Senátorský sál i gobelíny ze 16. století znázorňující výjevy ze života Adama a Evy. V Trůnním sále je kazetový strop s třiceti vyřezávanými hlavami, které na vás upřeně zírají, říká se jim Wawelské hlavy.Hrad je hlavním turistickým lákadlem návštěvníků Krakova, původně hlavního města Polského království.

A nyní se již podíváme na jednotlivé exponáty. Na výstavě byly koruny či jiné pokrývky hlavy i z jiných koutů světa, ale musím přiznat, že mě příliš neuchvátily.  Začneme klenotem pro nás nejdůležitějším, Svatováclavskou korunou, symbolem české státnosti. O vzniku a významu jsem psala ve svém seriálu o Karlu IV., můžete nahlédnout.

Svatováclavská koruna

Nechal ji vyrobit Karel IV. pro svou korunovaci. 2. září 1347 mu ji ve Svatovítské katedrále posadil na hlavu arcibiskup Arnošt z Pardubic. Potom ji věnoval sv. Václavu, který ji měl vydat pouze na den korunovace českých králů. Karel se osobně podílel na složení a výzdobě koruny. Část koruny je staršího data, byla asi použita přemyslovská čelenka. Přepracováním staršího klenotu vyjadřoval Karel spojení přemyslovského rodu, sv. Václava a lucemburské dynastie. Svou vládu navazoval na přemyslovskou tradici, vždyť byl po matce Přemyslovec, ctil své předky na českém stolci.

Svatováclavská koruna patří k nemálo středověkým klenotům, které se dochovaly v téměř původním stavu. Sám Karel IV. ji nechával upravovat, doplňoval ji většími a vzácnějšími kameny. Centrální kámen pochází překvapivě z území dnešního Afghánistánu, další kameny jsou patrně z Orientu. Na vrcholu je umístěn kříž, v něm měl být trn z Kristovy koruny, čímž Karel IV. symbolicky vyjádřil, že český král je korunován stejnou korunou jako Kristus. Bohužel tam není. Zdobí ji 20 perel a 96 drahokamů, přičemž safíry patří k největším na světě. Každý druh drahokamu měl svou ochrannou úlohu, není tedy překvapující, že koruna vyzařuje léčivou energii. Koruna je uložena v Korunní komoře ve Svatovítské katedrále.

Císařská koruna Svaté říše římské

Koruna byla pravděpodobně vytvořena v polovině 10. století, poprvé byla použita v roce 962 při korunovaci Otty I. Velikého. Z 11. století pochází kamara – vysoký oblouk na vrcholu, který můžete vidět na jedné z fotografií. Považuje se za nejstarší císařskou korunu a je jednou z nejvzácnějších středověkých památek. Měla velký význam související s velmi dlouhou historickou tradicí Svaté říše římské, která vlastně zanikla až v roce 1806. Po tomto datu až do roku 1918 sloužila s dalšími insigniemi jako korunovační klenoty Rakouské monarchie.

Skládá se z osmi destiček spojených kamarou. Čtyři destičky jsou ozdobeny perlami a drahokamy, čtyři postavami starozákonních proroků a králů. Měly představovat křesťanské ctnosti, které má mít císař. Král David představuje spravedlivost, jeho syn Šalamoun moudrost a pokoru před Bohem, král Ezechiáš společně s prorokem Izaiášem symbolizují důvěru v Boha a na čtvrté desce je sám Ježíš mezi dvěma anděli a nápisem, sdělující, že skrze něj vládnou králové – Ježíš – Král králů.

Karel IV. získal tuto korunu v roce 1350. Byla uložena na Pražském hradě, po korunovaci v Římě ji Karel IV. převezl na hrad Karlštejn. Karlův syn Zikmund říšský poklad na počátku husitských válek odvezl do Uher na svůj hrad Visegrad, potom do Norimberku. V době napoleonských válek byl převezen do Vídně. Pak se ho za druhé světové války zmocnili Němci a zazdili ho v norimberském bunkru. Američané vše našli a korunovační klenoty převezli zpátky do Vídně. Dnes je originál koruny a další poklady v Císařské klenotnici ve vídeňském Hofburgu.

Arcivévodská čapka z Klosterneuburgu – na fotografie vpředu

Hodnost arcivévody je nižší než král, ale vyšší než vévoda. Byl to titul panovníků Rakouska, habsburských římsko-německých císařů, rakouských císařů a také členů Habsburského a Habsbursko-Lotrinského klanu.Tato čepice byla roku 1616 darována se stříbrnou bustou městu Klosterneuburgu, kde se dodnes nachází.

Koruna rakouských císařoven a uherských královen

Koruna byla vyrobena pro manželku císaře Františka Josefa I., Alžbětu Bavorskou (1837-1898), známou pod přezdívkou Sissi, u příležitosti císařské korunovace v roce 1867. Alžběta byla považována za nejkrásnější panovnici své doby. Podle některých informací by se koruna měla nacházet v držení Habsburků.

Koruna Ludvíka XV.

Ludvík XV. (1710 – 1774) byl francouzský král z rodu Bourbonů, pravnuk Ludvíka XIV., „Krále Slunce“. Slavné jsou jeho milenky – madame de Pompadour a madame du Barry. Při vypuknutí francouzské revoluce roku 1789 byl kostel sv. Diviše jedním z prvních cílů davu, který vytáhl z hrobů zesnulé panovníky, roztrhal je a vykradl tamní pokladnici. Pouze koruna Ludvíka XV. unikla během této události zničení. Všechny ostatní francouzské koruny, bylo jich kolem dvaceti, byly nenávratně zničeny. Koruna byla zdobena nesmírně cennými drahokamy, známý je diamant Regent nebo diamant Sancy. Bylo v ní vsazeno i osm diamantů, které králi Ludvíku XIV. věnoval kardinál Mazarin. Při davovém šílenství byla koruna o všechny pravé kameny okradena, ale přesto i s nepravými kameny se nachází v pařížské galerii Louvre.

Tzv. koruna císaře Karla Velikého 

Tato koruna byla v roce 1180 zhotovena pro krále Filipa Francouzského (1165-1223). Od jeho vlády s ní byli korunováni všichni francouzští králové. Existovala ještě v roce 1534. Roku 1595 zmizela během nepokojů vyvolaných Katolickou ligou.

Koruna krále Kristiána V.

Říká se jí „absolutní koruna“, byla používána v době absolutní dánské monarchie. Král Frederik III. ji nechal udělat pro svého syna Kristiána V. (1646-1699) v Kodani. Insignie je od roku 1671 oficiální královskou korunou Dánského království. Jsou na ní safíry, spinely, granáty a diamanty. Na obroučce jsou čtyři velké drahokamy. Koruna i další korunovační klenoty se nacházejí v klenotnici zámku Rosenborg v Kodani.

Nizozemská královská koruna 

Roku 1806 vyhlásil Napoleon I. Bonaparte Holandské království, které zabíralo plochu současného Nizozemska a Belgie. Svého bratra Ludvíka jmenoval králem. Když se roku 1831 od Holandska odtrhla Belgie, koruna z roku 1815 pozbyla platnost pro celé území. Byla proto u příležitosti korunovace Williama II. v roce 1840 zhotovena nová koruna, která byla předlohou pro tuto repliku. Nizozemští panovníci nebyli nikdy touto korunou korunováni, mimo jiné je příliš těžká, během korunovačního obřadu jsou klenoty pouze vystaveny.

Dědičná královská koruna krále Karla X. Gustava Švédského 

Koruna byla vyrobena pro švédského krále Karla X. Gustava (1622-1660), ale použita byla již při korunovaci královny Kristiny (1626-1689). Pro Karla X. byla spěšně upravena Kristinina koruna, úpravy trvaly pouhých čtrnáct dní. Koruna má osm trojúhelníkových paprsků, zůstala dodnes v původním stavu. Pouze Gustav III. doplnil pro svou korunovaci v roce 1772 na korunu heraldický znak dynastie Vasa – černé emailové snopy obilí.Původní klobouk s hermelínem byl nahrazen světle modrou čapkou se zlatými výšivkami.

Koruna Štěpána Bočkaje 

Tato v Turecku zhotovená koruna putovala v roce 1605 od sultána Achmeda přes velkovezíra Mohammeda Pašu do rukou Štěpána Bočkaje (1557-1606), vládce Sedmihradska, jako znak uznání jeho vladařské moci. Tolik se píše v popisce, spíše to bylo proto, že Štěpán svým povstáním proti Habsburkům umožnil Turkům znovu dobýt některá území na Slovensku nebo v Uhrách.

Kazaňská čapka 

Je to jedna z nejkrásnějších korun staré ruské říše. Objednal si ji po svém vítězství nad Kazaňským chanátem a jeho začleněním do ruské říše v roce 1552 první ruský car Ivan IV. (1530-1584), nazývaný též Ivan Hrozný, i když jméno neodpovídá, spíše to byl car majestátní a silný, lidmi celkem oblíbený. Koruna pochází z roku 1553 a je druhou nejstarší v Rusku. Zlatá koruna je poseta perlami, granáty a tyrkysy. Sobolí kožešina byla přidána pro okrasu a pohodlí. Vzhled koruny kombinoval ruské a orientální umělecké tradice. Tři řady osmi křížovitých listů usazených na kalotách připomínají svým tvarem obrys Chrámu Vasila Blaženého v Moskvě. Právě na počest dobytí tatarských chanátů, Kazaně a Astrachaně, nechal Ivan postavit tento výjimečný chrám.

Železná koruna Lombardie  –  na fotografii je vzadu

Je jednou z nejstarších královských insignií v Evropě. Koruna se stala symbolem Langobardského království a v 8.–10. století i středověkého Italského království, které se později stalo součástí Svaté říše římské. Každý v Německu zvolený král se mohl nechat korunovat touto železnou korunou langobardských králů na krále italského. V roce 1355 tak učinil Karel IV. Severní Itálie se začala ve středověku nazývat Lombardií, zemí Langobardů.

Označení „železná“ se vztahuje k železnému pásku uvnitř koruny, který byl prý vykován z hřebů použitých při Kristově ukřižování. Po obvodu koruny jsou segmenty ze zlata, ozdoby z emailu, plošky jsou vyloženy drahokamy. Vzhledem k tvaru koruny je možné, že se šperk nejprve používal jako náramek. Dnes je tato vzácná památka uložená v katedrále v Monze.

Stříbrná koruna cášské bysty Karla IV.

Koruna byla vyrobena z pozlaceného stříbra u příležitosti korunovace Karla IV. římsko-německým králem v Cáchách v roce 1349. Touto korunovací se přihlásil k tradici Karla Velikého, jehož obdivoval. Druhý den po Karlově korunovaci byla také korunována jeho manželka Anna, obřady provedl Karlův prastrýc, trevírský arcibiskup Balduin. Originál koruny se nachází v pokladnici v Cáchách.

Císařská koruna napoleonského „druhého císaře“ 

Až poté, co byl Napoleon I. korunován, začalo se pátrat po vzniku původní císařské koruny. Jedna taková se od roku 1806 objevovala na státním znaku, ale nebyl to originál. Napoleon III.(1808-1873) chtěl obnovit tradice svého strýce a nechal vyrobit dvě koruny, jednu větší pro sebe, druhou pro manželku Evženii. Císařská koruna byla v roce 1871 roztavena, koruna císařovny se dochovala. Dnes je soukromým majetkem a podle ní mohla být zrekonstruována koruna císaře Napoleona III.

Kamelaukion Konstancie Aragonské

Majitelka této koruny (1179-1222) byla uherská královna, po svém druhém sňatku s Fridrichem II. Štaufským se stala sicilskou královnou a císařovnou Svaté říše římské. Jejich syn Jindřich se stal německým králem. Antické a středověké koruny mívají ověsky, kterým se řecky říká kamelaukion. Jsou to řetízky nebo pásky s drahokamy nebo perlami či jinými ozdobami. Jsou nejméně dva, umístěné po stranách kolem uší. Původ koruny je v přilbě. Exponát je pohřební koruna z roku 1222. Koruna je vystavena v chrámové pokladnici v Palermu.

Železná koruna Jugoslávie, Srbska

Roku 1882 se Srbsko stalo nezávislým královstvím. V roce 1903 byli král Alexandr a jeho žena zavražděni. Novým králem byl zvolen Peter Karaďorděvič a 21. 9. 1904 byl v Bělehradě korunován touto nově vytvořenou korunou.

Císařská koruna Napoleona I. Bonaparte

Ke své korunovaci v roce 1804 si nechal vytvořit Napoleon I. (1769-1821) nezvykle tvarovanou korunu, o které se předpokládá, že je téměř přesnou replikou domnělé koruny Karla Velikého, která byla zničena během revoluce, kdy byla uložena v pokladnici opatství Saint-Denis, a na kterého chtěl svou mocí navázat. Originál je v Louvru. Napoleon Bonaparte v roce 1804 donutil parlament ke změně Ústavy a nechal se prohlásit císařem. Při příležitosti svého nástupu na trůn pak uspořádal jeden z nejokázalejších oslavných ceremoniálů v dějinách světa.

Slavnostní akt se konal 2. prosince 1804 v pařížské katedrále Notre-Dame a odznaky vlády Bonapartovi symbolicky předal papež Pius VII. (1742–1823). Podle některých pramenů si však Napoleon od něj nenechal korunu nasadit a cenný artefakt si položil na hlavu vlastníma rukama. Chtěl tak demonstrovat svoji nezávislost na církvi. Obřadu se zúčastnily tisíce lidí, mezi nimi třeba i jihoamerický revolucionář a císařův nadšený obdivovatel Simón Bolívar (1783–1830).

Koruna byla vyrobena v roce 1804 dvorním zlatníkem francouzského císaře Martina-Guillama Biennaise. Jejím vzorem byly jednak antické diadémy římských císařů, jednak středověká koruna francouzských králů, zvaná „Koruna Karla Velikého“, jež byla zničena během Francouzské revoluce.

Jablko krále Karla II.

Původní verze královského jablka byla dokončena v roce 1661 pro krále Anglie, Skotska a Irska Karla II. (1630-1685). Za vlády Jakuba II., Viléma III., Jiřího IV. a královny Viktorie byly provedeny ještě další úpravy.

Koruna sv. Edwarda

V roce 1649 nechal Oliver Cromwell hned po popravě krále Karla I. (1600-1649) korunovační klenoty jako symboly předešlé tyranie rozebrat a roztavit. Byla mezi nimi i Edwardova koruna. V roce 1661 byly insignie včetně této koruny znovu zhotoveny podle staré předlohy. Touto korunou je tradičně korunován britský panovník. Koruna je zlatá, má 275 drahokamů a váží 9 kilogramů. Aby se zabránilo situaci podobné té při korunovaci krále Jiřího VI., kdy arcibiskup nasadil korunu obráceně, nechala na ni Alžběta II. přidat dvě stříbrné hvězdy, aby byla označena čelní strana koruny. Tato koruna je vyobrazena na státním znaku Spojeného království. Královna Viktorie a král Eduard VII. nebyli korunováni touto korunou, ale menší a lehčí Imperiální státní korunou.

Královské korunovační žezlo z Velké Británie

Toto žezlo bylo ve své původní podobě vyrobeno pro Karla II. Žezlo je s křížem, je v něm vsazen největší vybroušený bílý diamant na světě, Hvězda Afriky. Byl odříznut z diamantu Cullinan, největšího diamantového krystalu, který byl kdy nalezen. Stalo se tak v roce 1905.

Koruna Blanky z Lancasteru – na fotografii vzadu

Insignie je známa též pod názvem Česká či Palatinská koruna. Je to nejstarší dochovaná královská koruna užívaná v Anglii. Je vyrobena ze zlata, zdobena je emaily, safíry, rubíny, diamanty a perlami. V Bavorsku se nachází od roku 1402, kdy ji s sebou přinesla anglická princezna Blanka z Lancasteru (1392-1409), dcera anglického krále Jindřicha IV. Korunu použila na své svatbě s falckým kurfiřtem Ludvíkem III.Falckým. Koruna se dnes nachází v klenotnici mnichovské Residence. Dílo je pokládáno za jeden z nejkrásnějších výtvorů gotického zlatnictví. Korunu Blanky z Lancasteru tvoří dvanáct lilií vystupujících z kroužků, střídavě vysokých a nízkých.

Koruna Viléma Dobyvatele –  část koruny je vpředu

Vilém I. Dobyvatel (1028-1087) se narodil jako nelegitimní syn vévody Roberta I. Normandského. V září 1066 se Vilém, ještě jako normandský vévoda, pokusil pouze s několika tisíci muži překročit kanál La Manche, aby se stal vládcem Anglie. Anglický trůn získal 25. prosince 1066 poté, co 14. října porazil v bitvě u Hastingsu vojsko posledního anglosaského krále Anglie Harolda II. Godwinsona, který v této bitvě padl. Původní korunu nechal Oliver Cromwell roztavit. Rekonstrukce byla provedena za pomoci rytiny z doby po zničení královských pokladů.

Koruna krále Jiřího IV. Anglického 

Tato koruna byla vyrobena pro krále Jiřího IV. (1762-1830) na korunovaci, která se konala v roce 1821. Král si přál, aby byla koruna ozdobena nikoli liliemi, ale růžemi, bodláky a čtyřlístky. Koruna se proslavila díky poštovním známkám, na nichž s ní byla vyobrazena královna Viktorie. Koruna je nejznámější z dochovaných korunovačních insignií Spojeného království.

Koruna královny Alžběty

Královna Alžběta (1900-2002) byla manželkou krále Jiřího VI. Anglického (1895-1952). Největší atrakcí britské koruny je legendární diamant Koh-i-Noor / Hora světla / se 108,93 karáty. Tento známý diamant byl nalezen již před čtyřmi tisíci lety asi v Indii. Při korunovaci krále Jiřího VI. v roce 1937 byla londýnským klenotnictvím Garrard zhotovena tato koruna pro jeho manželku, královnu Alžbětu. Dnes se nachází v Toweru.

Koruna velšského prince Charlese

Investirurní koruna ( uvádějící do úřadu) současného velšského prince Charlese (1948). Při jmenování r.1969 vystupoval se všemi odznaky své hodnosti. Ty byly tradiční a konzervativní​ s výjimkou koruny, která má zcela moderní charakter. Jen malá připomínka, Charles, princ z Walesu, je potomek Přemyslovců…

Koruna carského Polska

Po potlačení polské autonomie se nechal car Mikuláš I. korunovat v roce 1852 ve Varšavě pro zvýraznění naprostého začlenění Kongresového Polska do Ruské říše. 1. dubna 1863 byla koruna Anny Ivanovny prohlášena královskou korunou polské části říše. Originál je uložen v Kremlu.

Svatá koruna Uher 

Koruna sv. Štěpána. Obroučka koruny je byzantského původu a koruna je zdobena obrazy císaře Michaela VII. Duky (1071-1078) a také jeho současníka císaře Konstantina Porfyrogenneta, tudíž musela být zhotovena v době jejich vlády. Svatoštěpánská koruna je symbolem uherské jednoty. Touto korunou byli korunování uherští králové, ale i rakouští panovníci. Posledním z nich byl v roce 1916 Karel I. Habsburský. Je uložena v Národním muzeu v Budapešti.

Uherské korunovační žezlo

Žezlo je v Uherském království známé od poloviny 11. století. V zakladatelské listině obce Tihany v roce 1055 je uveden Ondřej I. jako první křesťanský majitel žezla.

Rakouské císařské klenoty 

Nejkrásnější koruna západních zemí byla zhotovena za vlády císaře Rudolfa II. v roce 1602 v Praze. Byla vyrobena pod vedením dvorského zlatníka Jana Vermeyena jako soukromá rodová koruna v pražské dvorní dílně, protože císař nechtěl být vždy odkázán jen na říšskou korunu uchovávanou v Norimberku. Složení drahokamů má symbolický význam, který panovník přikládal vlivu a působení drahých kamenů. Po zániku Svaté říše římské patřila rakouským panovníkům z rodu Habsbursko-Lotrinského. Z české Svatováclavské koruny byl převzat motiv lilií. Je jich osm, stejně jako je osm částí na říšské koruně.

Královské žezlo a jablko nechal vyrobit v roce 1612 Rudolfův bratr Matyáš. Žezlo je z části vyrobeno z rohu bájného jednorožce, ze zubu jednorohého narvala. Na rozdíl od koruny, která nebyla nikdy ke korunovaci rakouských císařů použita, žezlo a jablko se používalo jako české královské klenoty nebo při akcích Arcivévodství rakouského. Obě památky jsou vyrobeny ze zlata, zdobeny emailem, tabulkovými kameny, rubíny, safírem a perlami. Žezlo bylo vyrobeno v roce 1615. Všechny poklady se nacházejí v klenotnici vídeňského Hofburgu.

 

Zlatá koruna Inků – na fotografii vpředu

Inkové, jihoamerický vládnoucí rod, vytvořili mezi roky 1200-1450 jediné opravdové impérium v době před objevením Ameriky. Koruna se nachází ve Zlatém muzeu v Limě, v Peru.

Brazilská císařská koruna –  na fotografii vzadu

Brazilská koruna je známá jako Koruna Doma Pedra II., byla vyrobena 1841 a byl s ní korunován pouze Pedro II. Brazilský. Měla by správně být vyložena zeleným sametem, ne červeným.

A jsem na úplném konci. Je samozřejmé, že na výstavě bylo šperků daleko víc, ale nemůžu celou výstavu vměstnat na tyto stránky. Ale ani nechci, koho téma zajímá a rád se podívá na historickou krásu, nechť zavítá do Ostravského muzea nebo počká, je velmi pravděpodobné, že výstava bude převezena i do jiného města. Jak jsem zjistila, když jsem hledala informace o vystavených korunách, tato výstava nebo jí podobná byla v minulém roce na zámku ve Valticích.

Jistě jste si všimli, že u některých šperků mám více informací, jinde pouze stroze napíši, o co se jedná. Je to tím, že na výstavě byli velmi skoupí, jejich popisky byly značně nedostatečné, bez informací o letopočtech a jiných zajímavostech. Méně znalý divák se určitě velmi těžko orientoval, komu vlastně ta která koruna patřila a kam ji v dějinné epoše zařadit. Snažila jsem se tedy dohledat alespoň letopočty u vladařů, aby bylo jasné, v které době insignie vznikly. A občas jsem našla i popis či alespoň bližší určení, tak jsem vše doplnila. Je  škoda, že byla výstava o toto chudší, většinou jsou popisky až moc dlouhé, což jistě také není dobře. Ale tak úsporné, jako byly u této výstavy, jsem ještě neviděla.

Informace

– Ostravské muzeum

– zámek Valtice, výstava korunovačních klenotů

– Wikipedie

Fotografie jsou mé vlastní, omluvte, prosím, zhoršenou kvalitu u některých mých fotek. Návštěvníci, sklo i má nezkušenost stojí za několika špatnými záběry.

Cukrářské slavnosti

Před několika dny jsem náhodou zahlédla v tisku upoutávku na akci Cukrářské slavnosti, kterou pořádala ISŠ v Mladé Boleslavi. Zaujala mě ze dvou důvodů. Ten první byl, že jsem na tuto školu chodila před více než třiceti lety a druhý, ten vyplývá z mého zájmu o dorty a pečení.

Chtěla bych se krátce zmínit o této škole. Já jsem v ní pobývala v letech 1975-1980. Protože na střední školu jsem neměla ten správný posudek a trošku štěstí, dostala jsem nabídku od podniku Potraviny. Nebyla jsem nadšená, přece jenom to bylo něco jiného, než jít studovat můj preferovaný gympl. Ale jak se brzy ukázalo, bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat. Úžasní učitelé, ať už ve škole nebo při výuce přímo na prodejnách. A vzhledem k tomu, že ani učení mi nedělalo žádné velké problémy, strávila jsem na této škole krásných pět let, protože jsem zde i odmaturovala. Ráda na toto období vzpomínám, také nikdy nezapomenu na některé učitele, hlavně manžele Auerovy. Paní mě učila matematiku a měla svatou trpělivost, ale nakonec jsem vše zvládla celkem dobře. Její manžel byl chemik, často se usmíval, vykládal látku zajímavě a to natolik, že jsem si chemii vybrala  jako jeden z předmětů k maturitě. A dodnes se celkem dobře orientuji v problematice složení potravin a různých otázkách z chemického prostředí. Ať se nám to líbí nebo ne, chemie je všude kolem nás a je dobře znát alespoň základy.

A nejvíce jsem po celý svůj profesní život, a to skoro čtyřicet let, vzpomínala na svou učitelku zbožíznalství. Jmenovala se Šulcová a byla naprosto dokonalá. To, co mě naučila, jsem využívala po celý život. Včera jsem se s ní setkala na výstavě. Jsem ráda, že je v pořádku, už je sice v důchodu, ale na výstavě vyhodnocovala dortíky, a tak se asi stále pohybuje mezi studenty.

A nyní k samotné výstavě. Byla soutěžní a porota vybírala nejkrásnější svatební dort. Dorty byly většinou poschoďové, jen mi u některých výška patra připadala příliš vysoká s ohledem na konzumaci. Ale možná, že jenom já se na tyto dorty dívám moc prakticky. Byly zdobeny květinami živými i z cukrové hmoty, některé i vyvazované na drátkách. Pár jich bylo zdobeno jedlou krajkou nebo drobnými motivy či postavičkami. A bylo zde i několik svatebních zákusků a pohoštění.

Každý dort byl osobitý.  Popisky  diváky seznamovaly se surovinami, z kterých byl vyroben. A moc hezky byly dorty naaranžovány na stolech, s různými ozdobami, hodící se k jednotlivým dortům.

Nevím, který nakonec porota vybrala jako ten nejkrásnější, mně se moc líbil dort zdobený arabeskami. Několik dortů jsem nafotila, a můžete si je prohlédnout. Určitě se vám budou líbit, tak jako mně. Svatební dort zdobený arabeskamiSvatební dort s květinamiSvatební menší dortíkSvatební dort zdobený krajkouSvatební dort zdobený květinamiSvatební dort "křivý"Menší svatební dortíkSvatební dort s květinamiSvatební dort kombinovanýSvatební dort s kaskádou květůSvatební dort s krajkouSvatební dort čtvercovýSvatební panna cottaSvatební zákuskyDrobné zákuskySvatební dort s postavičkamiJakodové poháryJahodové zákuskySvatební muffinySvatební dort s červenou krajkouSvatební zákusky

Cukrárny našich babiček

Mezi svátky jsme se byli s manželem podívat na výstavu, která mě moc zajímala. Letohrádek Mitrovských ji vysílá do různých měst v naší republice a tak doputovala i k nám. Výstava byla zaměřena hlavně na třicátá  léta minulého století a vše se točilo kolem sladkostí, dortů, cukrářských potřeb, historických plakátů a všeho, co bylo vidění v cukrárnách té doby.

Také zde byly fotky z mého města, jak vypadalo v minulém století a kde se nacházely věhlasné cukrárny. Místa již dnes vypadají jinak a také neznám žádnou cukrárnu, o které by se vyprávělo za sto let. Zajímavé na tom bylo, že cukráren bylo hned několik, každá zaměřena na svůj sortiment a všechny se udržely po dlouhou dobu. A přitom cukrárny, to byly prodejny luxusní, od vybraného zařízení až po příjemné a hlavně čisté prostředí, bývaly vybavovány technickými novinkami, každý provozovatel se snažil, aby něčím zvláštním zaujal svého zákazníka.

Prvním sladidlem byl med a ovoce. Pak se dovážel cukr ze třtiny, která se pěstovala ve Španělsku. Po objevení Ameriky se zvětšil přísun cukru a také se objevily kakaové boby zásluhou španělského dobyvatele Cortése. V době napoleonských válek byl omezen dovoz cukru, hledala se domácí náhrada, z které by se dal cukr vyrábět. A tak přišla doba řepy cukrové, Rozvoj výroby cukru byl neuvěřitelný, již v polovině 19. století bylo v našich zemích asi 400 cukrovarů. Naše republika drží prvenství  – cukrovar v Dačicích jako první na světě vyrobil v roce 1843 kostkový cukr.

Výrobců sladkého pečiva bylo několik, každý se soustředil na svůj druh moučníku. Nejdříve byli pouze pekaři a perníkáři. Ve středověku se objevil pekař sladkého pečiva. A v 15. století již byli pekaři, koláčníci, kobližníci, mazanečníci, pecaři, oplatečníci, pekaři boží, perníkáři, konfektáři. Někde je jasné, co se dá čekat v krámku, vysvětlím jen ty nejasné a již dnes zapomenuté. Pecaři pekli jen hrubý chléb, v peci, jak známe z dětské říkanky. Pekaři boží se specializovali pouze na hostie, které se pojídali v kostelích. Konfektáři z medu, cukru a ovoce vyráběli konfekty, výrobky podobné bonbónům. Ale brzy tato profese zanikla, apatykářům se tyto výrobky líbily, přidávali do nich bylinky a prosadili se na trhu více na konfektáři. A tak již od 15. století si můžeme v lékárnách kupovat bonbóny, které nám mají navrátit zdraví.

Velký rozvoj sladkého řemesla byl za vlády Rudolfa II. Přibyli lidé od dvora a těch nebylo málo a také zde bylo plno cizinců. Stánky se sladkostmi se nacházely i na Pražském hradě, jeden byl přímo ve Vladislavském sále. Cukrářů bylo v Praze hodně, ale všichni byli cizinci, hlavně Němci, Italové a Francouzi. Ve Francii, na královském dvoře se sladkostem velice dařilo, z té doby, tedy ze 17. století, se nám dochovaly i názvy a druhy, které používáme dodnes – želé, bezé, pasiáns, nugát, griliáš, bonbón. Slovo bonbón je odvozeno od slova bon, což znamená dobrý a ve zdvojené použití tedy velmi dobrý. Ve Francii se v 15. století pekly i dorty, ale ty nebyly sladké, ale slané. Byly podobné dnešním slaným koláčům, plněných náplní z ryb, zvěřiny, zeleniny. Až v 16. století se objevily dorty podobné dnešním.

První cukrárna i se zmrzlinou se objevila v New Yorku v roce 1776. O deset let později ve Vídni Ludwig Dehne otevřel cukrárnu, která zakrátko dostala konkurenta, Franze Sachra, a toho již všichni známe, jeho slavný dort je stále nejžádanějším zákuskem ve Vídni.

Čokoláda se objevila později než sladké moučníky, až po dobytí Mexika. Nejprve se ujala ve Francii, postupně se vylepšovala přidáním mléka, cukru a oříšků.

Ještě se zmíním o perníkářství. V našich zemích bylo velmi oblíbené a v mnoha městech se perníky pekly. Jen v Pardubicích nikoli. A tak si lidé z pardubických dělali legraci, že nemají perníky, vyptávali se na jejich pardubický perník. Byl to protimluv – pardubický perník prostě neexistoval. Nakonec se i tam začal péct a nyní je spojení pardubický perník známé po celém světě. Když jsme byli v Pardubicích, navštívili jsme specializovanou prodejnu a tašku si jich nakoupili, pro děti a známé. Je sice hezky zdoben a je v různých tvarech, ale že by se vyznačoval výjimečnou kvalitou, to tedy nemůžu říct. Je dobrý, ale nijak výjimečný.

Na výstavě jsem nafotila několik zajímavostí. Uvidíte zákusky, které byly upečeny podle časopisů z 30. let minulého století, různé pomůcky, dorty a krabičky. A co mě nejvíce zaujalo, byly ručníky na věšáčku. Již tehdy lidé, kteří vyráběli sladkosti, používali různé ručníky na různé činnosti, tak jak to vyžadováno dnes. A to se jednalo o malou rodinnou cukrárnu, ale dbalo se na kvalitu a nezávadnost všeho vyrobeného. Moc bych si přála, kdyby se doba vrátila, každá z cukráren by byla zajímavá svými výrobky, rozdílnými od konkurence, ale vyrobené poctivě a s láskou.

Výstava byla zajímavá, mám ráda staré věci, do sytosti jsem si vše prohlédla. Vřele doporučuji všem, koho zajímají sladkosti a  koho zajímá, jak vypadalo jejich město na začátku minulého století. Může porovnávat s dnešním stavem a jistě se doví mnoho nového ze starých map a z popisků u exponátů.

Drobné zákusky z minulého stoletíDrobné zákusky z minulého stoletíCukrářské pečivo ze začátku minulého stoletíZákusky ze začátku minulého stoletíSlavnostní dort ze začátku minulého stoletíDvojposchoďový dort ze začátku minulého stoletíVystavené cukrovinkySkleněné nádobky na potravinyKrabičky na potravinyKrabičky na potravinyRaznice na bonbónyVěšáček s ručníky v cukrářské výrobněPorcelánové šálky na bílou kávu z

 

Hrady a zámky objevované a opěvované

Někdy koncem ledna jsem zaslechla v televizi zmínku o výstavě, která se nachází v Jízdárně Pražského hradu a nejvíce mě zaujalo, že zde má být soustředěno to nejkrásnější a nejhodnotnější co se nachází na našich hradech a zámcích.  Protože ráda sdílím své zážitky se svým mužem, kterého by sice nenapadlo jezdit na nějakou výstavu, ale když jsem ho seznámila se svým nápadem, kývl a tak jsme v pondělí vyrazili do Prahy.

Můžu říci, že jsme viděli opravdu neuvěřitelné skvosty, které v sobě nesou punc zlatých českých ručiček. Na výstavě je soubor šesti stovek exponátů z různých českých hradů a zámků. Vše krásně pohromadě, nemusíte kvůli nim objíždět celou republiku. Moc se nám všechno líbilo, nakonec i manžel byl spokojen, tak jako ostatně vždy, když se mnou vyrazí na cesty.

Hlavní článek k výstavě najdete v internetovém časopise Čekanka paní Táni Kubátové. Já ho zde nebudu přepisovat, kdo máte zájem přečíst si více o některých exponátech, klikněte si na stránky s časopisem. Já se zde spíše zaměřím na fotky, které jsem na výstavě nafotila. Překvapilo mě, že se mohlo fotit, ale pouze bez blesku a v sálech byla tma a pouze bodové osvětlení. A vzhledem k tomu, že fotit neumím, nejsou fotky dokonalé. Ale i tak si myslím, že alespoň trochu na vás z nich dýchne krása naší historie.

Začnu knihami, byly zde kroniky, cestovní deníky a další staré tisky. A také psací stůl a knihovna pana Augusta Sedláčka, tento muž se zasloužil o vznik české kastelologie, vědy o hradech.Kresba z kroniky

Cestovní deníkCestopisPsací stůl Augusta SedláčkaPsací stůl Augusta SedláčkaBylo zde mnoho obrazů, za všechny těchto pár, které se mi povedlo nafotit.ObrazObrazObrázky, které se nacházejí na zámku Žleby

Cenné a krásné obrazy Mistra Theodorika, které vznikly v letech 1360-1364. Z Karlštejna, z Kaple sv. Kříže , sem byl převezen obraz Sv. Šimona a Sv. Jana Křtitele. Z Národní galerie pak obraz Sv. Matouše Evangelisty. Jsou malovány olejovou temperou na bukové desce. Sv. Matouš EvangelistaSv. Šimon a Sv. Jan KřtitelSvatováclavská korunaÚžasné byly skleněné exponáty a různé drobnosti, krásná keramika a také  zdobený hudební nástroj.Krásné exponátyKřehké skloKřehké skloKřehké skloHudební nástrojBylo zde také několik kostýmů, šatů a uniforem. Zde na fotce je kostým Vincence z Auerspergu a šaty Wilhelminy Auersperg, pocházejí ze 17. století a jsou ušity z atlasu, zdobené šitou a paličkovanou krajkou.kostým a šaty Vincence a Wilhelminy AuerspergNádherná a krásně barevná je pohovka potažená tkaným potahem. Ten byl inspirován La Fontainovými bajkami, vyroben okolo roku 1784 ve Francii a můžeme ho vidět ve Vizovicích.Pohovka Moc se mi líbil vyřezávaný oltář sv. Anny Samotřetí, vyroben kolem roku 1524.Oltář sv. Anny SamotřetíÚžasný byl přijímací stůl, který je vyroben z ebenového dřeva a slonoviny někdy po roce 1600. Je tak krásně vyzdoben malbami, bohužel se mi ho nepodařilo nafotit, tak jenom pro představu pro ty, co ho neznají. Část výzdoby přijímacího stoluČást výzdoby přijímacího stoluČást výzdoby přijímacího stoluNejvětším lákadle byl pro mě Relikviář sv. Maura, o kterém jsem toho hodně věděla, ale nikdy neviděla. Je opravdu úžasný, je zde 12 apoštolů, postavy Ježíše Krista a sv. Maura, jejich výjevy ze života, vše zlacené a plno drahých kamenů. Nafotit se mi nepodařilo, tak pouze uvedu fotky z netu.Relikviář sv. MauraRelikviář sv. MauraBylo zde i několik kabinetů, většinou ze 16. a 17. století. Krásný je Delfínový kabinet z majetku spisovatele Adalberta Stötera, který se nachází na Hluboké. A překrásný je Chebský kabinet, který byl dokonce otevřen, a tak jsme si ho mohli pořádně prohlédnout. Má krásnou barvu, je z ořechu, imitace ebenu a je zlacen.Delfínový kabinetChebský kabinetČást chebského kabinetuČást chebského kabinetuČást chebského kabinetuČást chebského kabinetuBeethovenovo piano je nástroj, na kterém hrál sám skladatel na zámku Hradec nad Moravicí. Koupil ho pro něj kníže Karel Alois Lichnowský v roce 1801 v Paříži. Kladívka jsou potažena jelenicí a nástroj je vložen do empirové klavírní skříně s malovanou dekorací a bronzovými zlacenými aplikacemi.Beethovenovo pianoA na závěr obrázek  automobilu Benz Victoria, které si v roce 1913 koupil kníže Karel V. Schwarzenberg. Dlouho v něm nejezdil, s automobilem se vypravil rok poté na bosenskou frontu, zde se nakazil úplavicí a bohužel umřel. Auto bylo lehce poškozeno střelbou. Zde jsou fotky nejhorší, tak jen pro ilustraci. Originál můžete vidět v Národním technickém muzeu, protože vnuk knížete, pan Karel VII. Schwarzenberg, ho ponechal v tomto muzeu pro všechny ke zkouknutí. Zde strávil manžel nejvíce času, pravil, že by nebylo špatné mít takové autíčko doma…Automobil Benz VictoriaZdroj fotografií Wikipedie a mé vlastní z výstavy

  • Relikviář sv. Maura – autor Packare CCO
  • Fotografie relikviáře z výstavy v Jízdárně Pražského hradu – autor Draceane CC BY-SA 4.0