Karel IV. – Přemysl Otakar II. – 2. díl

Dnešní povídání bude o významném panovníkovi z přemyslovského rodu. Jeho nenadálá smrt přinesla období několika let boje o trůn, o moc a o území českého státu.

Přemysl Otakar II. (1233-1278) byl velmi uznávaný panovník. Jeho otcem byl Václav I. a matkou Kunhuta Štaufská. Ačkoli neměl usednout na trůn, stalo se tak po skonu jeho bratra Vladislava. A zhostil se svého úkolu velmi dobře. Vytvořil postupně z českého království velmoc.

Jako všichni Přemyslovci nesnášel vměšování šlechty, neposkytl jí větší podíl na vládnutí, jak by si přála. Království považoval za své vlastnictví a tím se dostával do rozporů se šlechtou. Jeho rozhodnutí odpovídala cílům, které si stanovil. Nesnášel vměšování kohokoliv do jeho rozhodování. Vedl neustále války, ale ne vždy zvítězil, rozšiřoval území státu, jeho rozloha od Alp až k Jaderskému moři byla ohromná, zvýšil také jeho prestiž.

Ale měl mnoho odpůrců, kteří ho chtěli zbavit vlády, nejvíce v rakouských zemích a na Moravě. Nedokázal dobře rozpoznat dějinný vývoj v římskoněmecké říši. Přál si získat titul římského krále, i proto své ryze české jméno Přemysl nahrazoval v cizině lépe znějícím jménem Otakar. Byl považován za mocného panovníka a římští kurfiřti z něj měli obavy. Na volbu římského krále ho ani nepozvali, ačkoli český král patřil, jak jsem již zmínila, mezi sedm kurfiřtů, kteří měli právo volit. Přemysl neuznal volbu, ale papež ji potvrdil, římským králem byl zvolen Rudolf Habsburský.

Rudolf podporoval šlechtu v boji proti králi a chtěl ovládnout české země. Chtěl také získat zpět země rakouské, přišla doba vzájemných střetů, i vyhlášení říšské kletby na Přemysla, který byl vyloučen ze společnosti a stal se vlastně nepřítelem státu. Nakonec tedy Přemysl ustoupil, přišel o alpské země, ale další sváry mezi oběma panovníky vyvrcholily v bitvě na Moravském poli. Jak víme, stala se osudnou pro našeho krále.

Bitva se odehrála u Suchých Krut, dnes Dürnkrutu, 26. srpna 1278. Ve vojsku Přemysla byli v první řadě srovnáni čeští a moravští páni, ve druhé Přemysl s německou šlechtou a obrnění koně a za nimi pak polští válečníci. Rudolf Habsburský seřadil vojsko jinak, vpředu byli uherští rytíři a lehká kumánská jízda, která ještě přes bitvou podnikala výpady do týlu nepřítele, aby znemožnila zásobování a znervóznila vojsko. Druhá řada byla složená z rakouských pánů a až za nimi, dostatečně chráněný německými a rakouskými rytíři byl Rudolf. Zpočátku byla bitva nerozhodná, ale k večeru porušil Rudolf pravidla rytířského klání, nařídil útok ze zálohy a z boku, což bylo v rozporu s tehdejšími zvyklostmi. Přemysl nedokázal zareagovat na vzniklou situaci, byl sražen k zemi, i přes své královské znaky oloupen a nakonec i proti všem konvencím boje dobit. Málokdo ale uvěřil, že tento válečník opěvovaný v písních minesengrů padl, proto Rudolf nedovolil tělo pohřbít a nechal Přemyslovu mrtvolu vystavovat v kostelích.

Tímto jsem nechala uzavřít život jednoho z největších přemyslovských panovníků, nyní se vrátím k jeho životu. Přemysl byl dvakrát ženat. První sňatek uzavřel z politických důvodů. Vzal si o 30 let starší Markétu Babenberskou (1204-1266), získal další území, ale s potomky nemohl počítat. Proto se zatím nenechal korunovat, aby Markéta nemohla být českou královnou. S Markétiným souhlasem udržoval milostný poměr s dívkou Anežkou, kterou měla Markéta ve fraucimoru. Měli spolu několik dětí, syna Mikuláše, kterého později chtěl uznat za legitimního, ale papež s tím nesouhlasil. O své děti se dobře postaral, dcery provdal za významné muže a synovi zajistil opavské panství. Když bylo manželství s Markétou anulováno, nechal se korunovat českým králem.

Druhou jeho manželkou byla Kunhuta Uherská (1245-1285). Tu získal také politickým rozhodnutím. V bitvě u Kressenbrunnu, nedaleko od Moravského pole, bojoval s uherským králem Bélou IV. o nadvládu nad Štýrskem. Přemyslovi vojáci, těžce odění železní páni, zvítězili. A aby mír mezi těmito neustálými soupeři pojistil, nabídl, že se ožení s Bélovou vnučkou Kunhutou. Béla mu sice nabízel svou dceru Markétu, ale ta se chtěla věnovat církevní službě. S Kunhutou se dětí dočkal, jako první se ale narodila dcera. A protože nevěděl, jestli se syna a tím následovníka na trůnu dočká, žádal římskoněmeckého krále Richarda o právo, které by zaručovalo přemyslovskému rodu dědické nároky i v ženské linii. Richard mu vyhověl, navíc ho jmenoval ochráncem říšských práv a statků na území táhnoucí se až k Rýnu. Toto právo využije později Eliška Přemyslovna a vlastně jejím prostřednictvím se dostal na český trůn lucemburský rod.

Pro nás je důležité, že měl s Kunhutou nejenom dcery, ale dočkali se i syna. Václav se později stal jeho nástupcem.

Přemysl Otakar II. se zasloužil o mincovní reformu, která upravila váhu brakteátů a zlepšila jejich hodnotu. Pokusil se sjednotit míry a váhy a postihoval padělatele mincí. Zřídil zemský soud, u kterého byly vedeny zemské desky. Škoda, že se místo válčení a zvětšování území, které za své vlády zdvojnásobil, nevěnoval více domácím problémům, jistě by byl schopen vykonat mnoho dobrého.

Jeho jméno je spojováno s přívlastky „železný a zlatý“. Slovo železný první vyslovili divocí Kumáni z Uherska, turečtí nomádi, kteří po mongolské výpravě zůstali v Uhrách. Bylo to hned po bitvě u Kressenbrunnu, kde na ně zapůsobila Přemyslova zdatnost, neohroženost a tvrdost v boji. Přízvisko zlatý získal díky svému bohatství, i když je nesprávné, správně by mělo znít „stříbrný“. Jeho bohatství a dostatek peněz pocházelo z kutnohorského a jihlavského stříbra.

Bitvu na Moravském poli, jednu z největších středověkých bitev, která měla velký vliv na pozdější vývoj v Evropských zemích, připomíná památník, na kterém je reliéf Rudolfa Habsburského na koni, jména obou panovníků a datum bitvy. Rakouské země přijali výsledek bitvy s velkou úlevou, vnímají ho jako osvobození z českého útlaku. V Čechách přišla doba chaosu, Přemysl vlád sám a neměl kolem sebe nikoho, kdo by se ujmul řízení státu. Jeho synovi bylo pouze sedm let a ani jeho manželce se nepodařilo zajistit chod v zemi.

Přemyslova smrt byla významná událost, několik spisovatelů se nechalo jeho životem inspirovat. Objevil se i v Danteho Božské komedii, což bylo bráno jako veliká pocta. Španělský dramatik Lope de Vega udělal výjimku, jinak psal pouze o domácích dějinách, ale českému králi věnoval hru Císařská koruna Otakarova. U nás je známá první opera Bedřicha Smetany Braniboři v Čechách, pojednávající o událostech po Přemyslově smrti. A velmi známá naše spisovatelka Ludmila Vaňková, která napsala několik knih o zajímavých osobách z doby Přemyslovců, knihy o Přemyslovi pojmenovala Král železný a zlatý a Zlá léta.

V dalším díle mého povídání se zmíním o posledních dvou panovnících z přemyslovského rodu a o době, která nastala po skonu Přemysla Otakara II.

Přemysl Otakar II.Přemysl Otakar II. jako moravský markraběKoruna nalezená v Přemyslově hrobě v chrámu svatého Víta – pohřební korunaJosef Mathauser – Přemysl Otakar II. padl u Suchých Krut v den sv. Rufa 1278Památník bitvy na Moravském poli – památník bitvy mezi vesnicemi Dürnkrut a Jedenspeigen, 30 km jižně od BřeclaviKunhuta Uherská (1245-1285) jako česká královna – Zbraslavská kronikaKunhutina pečeťMarkéta Babenberská (1204-1266) na obraze v klášteře Klosterneuburgu